Na skok u Eiffelovky
aneb Přepadeni v Paříži

Paní Jarmilko, popsala jste to krásně. S Vámi bych se chtěla projít Paříží.

Milí cestovatelé, jestliže jedete do Paříže, je dobré se poptat někoho, kdo tam již byl a najít si ubytování v bezpečné čtvrti.Není nutné bydlet přímo ve 14. okrsku, ale je to jakobyste chtěli bydlet třeba v našem městě ve čtvrti s nepřizpůsobivými. Taky byste měli strach se posadit do místní hospody. Když nerozumíte je to pak velký problém.Všichni jsou usměvaví a vy jste naladěni na dobro. Pro takové případy je dobré si koupit tlustého knižního průvodce (např.Michelin) a mít pořád u sebe. Paříž je nádherná a má nádherná místa, na která vás průvodce nezavede. Mne těší tam jezdit metrem, kde na každé zastávce najdete již v průchodu několik desítek velkých směrovek. Vždy vidíte, kterým směrem jdete a na kterou linku. Na nástupištích je dvacet cedulí se směry. Lístky si kupujete po tzv. Karnetech, tj, deseti kusech se slevou. Ztratit se tam nelze. Na každé vstupní stanici dostanete zdarma plánek metra, často i s mapou centra s největšími obchody. (Opakem je Pražské metro, to je pro Nepražana děs.) Můžete se také projet tzv. okružní tramvají, za jeden lístek uvidíte totéž, co z vyhlídkového autobusu. Tak vám doporučuji příště navštívit např. tzv. GEOD , což je obrovská skleněná zeměkoule, položená ve vodním bazénu. Uvnitř jsou poklady, vesmír, filmy, krása.Můžete sedět venku na trávníku a pozorovat mraky, které plují po stěně zeměkoule. Nebo možno projít doprava dokola kolem Centre Pompidou až k zákoutí , kde jsou na zdi nádherné sluneční hodiny. Budete stát a s otevřenou pusou koukat. A pro náruživé nákupnice zajít pod basilikou Sacre Coeur do jednoho z největších obchodů s látkami. To abyste viděli, z čeho by dámy mohly mít šaty. Nemusíte nic koupit, stačí vidět. A učit se pochopit, co to znamená volný trh. Látky za jakoukoliv cenu, na co máš, to si koupíš. A po cestě městem se příště stavit v jakémkoliv starožitnictví, to prožijete během půlhodinky celá staletí . A bezkonkurenční muzea, nemusíte do Louvre. A nahlédnout do Opery. Nakonec si dát kafe na stolíku před hospůdkou někde v Latinské čtvrti a koukat. A vnímat tu krásu. Příště lepší zážitky přeje poněkud stálejší postarší návštěnice Paříže.

Já jsem si vždy myslela že Arabové jsou věřící v Boha a tedy nekradou. Zajímavé. Moc.