Ilustrační foto: Pixabay

Strašidelný les a další podivnosti

8. 10. 2024

Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a upíjela první z mnoha kofeinových vzpruh.

domácí mazlíčci Můj příběh

Autor: Iveta Markusová

Hodnocení:

(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Velková 11.10.2024 10:33

Bezva článek.

Lenka Kočandrlová 10.10.2024 15:52

Potkánci jsou moc přítulní,dcera měla potkanici,trošku se jí bála,tak jsem se s ní nejvíc bavila já.Dokázala mi na zavolání vylézt od země po noze až na rameno,tam seděla,oždibovala mi ucho nebo bradu a takhle jsem s ní chodila po bytě.

Jana Šenbergerová 8.10.2024 18:37

Některé dny se opravdu povedou!

Eva Mužíková 8.10.2024 12:50

Odpoutat se od denních starostí, treba převlekem za ježibabu neuškodi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Výchova pozitivní motivací

Dobré vzdělání a slušné vychování jsou podle mého názoru základem úspěchu. Děti už naštěstí vychovávat nemusím, ale jak zvládnout ty naše chlupáče? Rozhodla jsem proto začít studovat online psíchologii.

Alena Velková

Bramborová brigáda s bonusem

Přelétla jsem aktuální denní zprávy. Válka na Ukrajině, půtky o konsolidační balíček v poslanecké sněmovně, rozchod známých celebrit, jejichž soukromý život plnil stránky bulvárního tisku několik měsíců, seriálový propadák TV Prima, podzimní stříhání hortenzií.

Jana Kollinová

Služební kocour

Přišla mi povinnost vykonat kontrolu ostrahy objektu, jednoho z mála ještě v útlumovém režimu, po likvidaci šachet a těžkého průmyslu na Ostravsku. Nacházel se v oblasti s převahou sociálně slabých a jeho zaměstnanci ještě pamatovali pracovní povinnost z totalitní doby.

Zdeněk Folvarčný

Sousedská výpomoc

Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra: zoufale naléhavým hlasem mě žádala, ať k ní hned přijdu a co mě dorazilo, byl dovětek: „Jo a vem si klíče, odemkni si sama.“

Iveta Markusová