Moje čtenářské preference
Fotografie Jan Zelenka, ilustrace Pixabay

Moje čtenářské preference

4. 10. 2024

Bývával jsem kdysi dávno, ještě v  dětském a později i v pubertálním věku, velkým čtenářem. Pokud jsem nebrouzdal s kamarádem Jiřím po našem oblíbeném Ovčíně či v družném hovoru podél Vltavy, případně nehrál mariáš s jeho otcem a bratrancem u něj doma, tak jsem četl. Hodně četl. Rodiče si na to časem zvykli. Nebyl jsem nijak konfliktní dítě.

Jakmile jsem se naučil v první třídě číst, rodina měla ode mne pokoj. Tedy, já jsem už uměl trochu číst ještě před první třídou. Bylo mi, totiž, úplně hloupé, že jsem nerozuměl, co se píše v knihách otcovy velké knihovny. Byl jsem hodně zvědavé dítě. A tak jsem tak dlouho otravoval rodiče, až mě začali učit poznávat písmenka.

První knihu jsem dostal hned v první třídě pod vánoční stromek. Byly to, myslím, Erbenovy pohádky, nebo pohádky Boženy Němcové. Byly to zkrátka nějaké pohádky. Pohádky jiných autorů tehdy snad ani nebyly. Možná ještě nějaké ruské. Matka mě při čtení nerušila, jen v případě, když potřebovala s něčím pomoci v kuchyni.

S množstvím přečtených knih se tříbily dál i moje čtenářské preference. K pohádkám jsem postupně přibral Babičku Boženy Němcové, rozsáhlé dílo Aloise Jiráska, poté Antala Staška, Karla Václava Raise, Jana Herbena, Fráňu Šrámka, Karla Tomana, Viktora Dyka a nesmím zapomenout ani na básníky – Karla Hynka Máchu, Petra Bezruče, Vítězslava Nezvala, Josefa Horu a další a další.

Z literatury zahraniční jsem si oblíbil Viktora Huga, Miguela de Cervantese, Romaina Rolanda, Michaila Šolochova, Konstantina Paustovského, Emila Zolu, Ericha Remarqua a mnoho dalších. Nemá cenu zde uvádět další spisovatele, na mnohé si dnes už ani nevzpomenu.

Z  té rozsáhlé plejády světové literatury musím však vyzdvihnout hlavně skvělé příběhy Julese Vernea. V jeho knihách bylo jasně oddělené dobro od zla, tak, že i dětský rozum nemusel dlouho přemýšlet nad tím, co je dobré a co špatné. Verneovy knihy byly plné dobrodružství, statečných hrdinů a podlých zločinců, vousatých džentlmenů v cylindrech a šrafovaného moře, vlnícího se v rytinách pánů Férata, Riouxe či Benetta. V mých dávných vzpomínkách bude mít Jules Verne vždy to nejčestnější místo. Dodnes vlastním skoro kompletní sbírku jeho děl.

Drsné příběhy Karla Maye z Divokého Západu či z oblasti Předního východu přišly až mnohem později, když jsem podrobně prošel
a poznal místní knihovnu. Frekvence mého čtení se ustálila časem na pěti až šesti knihách týdně.

Obecní knihovna v  budově Místního národního výboru krásně voněla starými knihami a já zcela propadl kouzlu probírání se jejími regály. Vzhledem k četnosti svých výpůjček jsem se brzy stal jejím prominentním návštěvníkem. A starý knihovník mi uschovával knihy, které byly momentálně půjčené, abych se k nim dostal po jejich vrácení. Časem jsem si už nevybíral, ale bral jsem úplně vše, co na regálech bylo. I červenou knihovnu.

 

Významný přelom nastal, když jsem po maturitě jezdil dva roky do vysočanské Pragovky. Jen malý kousek od Masaryčky, tehdy ještě Nádraží střed, v Dlážděné ulici, jsem objevil velký antikvariát. A můj čtenářský apetit slavil úplné hody. Moje knihovna se rychle rozrůstala, především o díla ruské klasické literatury – Čechov, Dostojevskij, Gončarov, Němirovič-Dančenko, Korolenko, Tolstoj, Turgeněv, Puškin atd. Vilímkovo a Ottovo nakladatelství produkovalo ve své době skutečně nádherné knihy. I co se týče vazby a grafické úpravy.

Do mé knihovny pak postupně přibývaly encyklopedie, cestopisy, odborná literatura historickáa občas i nějaká beletrie.  Je docela logické, že velmi záhy se u mne zrodila ta vzácná chvíle, kdy se z vášnivého čtenáře stává sám autor. Stává se to zřídka, ale stává. Jakýsi vnitřní hlas člověka přímo donutí, aby si vzal pero nebo tužku, k  tomu pořádný blok a začal přenášet množství svých nasbíraných myšlenek na papír. A dát tak volný prostor své nepokojné duši. 

Je zajímavé, že po velmi dlouhé pauze několika desítek let, zaviněné náročným zaměstnáním, jsem se, již ve věku důchodovém, s velkou chutí ponořil do svých mladých literárních pokusů, do množství básní, věnovaných tehdy nejen dívkám a lásce, oblíbené středohorské krajině, ale i docela běžným okamžikům našeho všedního života. K mojí současné, poměrně velké literární aktivitě a vydávání knih, to byl už poslední a velmi silný impulz.

 

 

Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili,

o čem je život, a musíme hodně zažít,

abychom přišli na to, že buď špatně žijeme,

nebo jsme četli špatné knihy.

*

Zdeňka Ortová

 

 

knihy kultura vzpomínky
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Dámy, moc vám děkuji za hezké komentáře.
Hana Němečková
Nedovedla jsem si vůbec představit, že bych jako dítě neměla knihy pod stromečkem. Byly to nejkrásnější dárky, na které jsem se, stejně jako moji sourozenci, velmi těšila. Hned ten večer nám tatínek zabalil knihy do vánočního papíru z dárků, maminka na štítek nadepsala autora a název knihy a už jsme se nemohli dočkat, až si každý najde své místečko a bude číst. Jedna z prvních knih, která mě uchvátila, a to i díky ilustracím Jiřího Trnky, byla Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti Vítězslava Nezvala. A pak následovala dlouhatánská řada knih... Jen bych dneska potřebovala víc času :-)
Jana Jurečková
Já mám ráda životopisy různých slavných lidí, osobností, herců, hereček. Přečíst si je na internetu to není ono. Musím si knihu koupit a pak doslova jedním dechem přečíst. Knihovnu máme na úřadě Městyse, tam chodí manžel. Na naší autobusové zastávce uvnitř zřídili knihovnu. Pokud někdo má knihu, kterou nechce, tak ji tam přinese a někdo druhý si ji může vzít. Police jsou stále plné a vše je zdarma.
Helena Přibilová
Bez knih si svůj život nedovedu představit. Dříve jsem si knihy kupovala, když však už pro ně nebylo v našem bytě místo, začala jsem si je půjčovat v knihovně.
Jana Šenbergerová
Četba byla i mým největším koníčkem, proto se teď neumím vyrovnat s těžkou čtenářskou krizí. Tak si aspoň přečtu, jak čtou jiní. Stránky knih mi v uších šustí, snad mě chuť číst navždy neopustí.
Zdenka Jírová
Četba je mým největším koníčkem. Podobně jako vy jsem od dětství navštěvovala knihovnu, dostávala pod stromeček knížky, byla jsem dlouhá léta členem Klubu čtenářů a podplácela kafem paní v knihkupectví, aby mi schovala žádaný titul. Spisovatelkou jsem se nestala, psala jsem jen pohádky a večerníčky pro vnuka. Do knihovny ale chodím stále, naštěstí ji mám nyní jen přes ulici.
Jitka Hašková
V dětství a mládí jsem hodně četla, tím, že jsem bydlela na Smíchově, měla jsem to blízko do Hlavní pražské knihovny a chodila jsem si půjčovat knížky napřed do dětské části knihovny, později pro dospělé. Každý týden jsem si půjčila 3-4 knížky, které jsem za týden vrátila a půjčila si jiné. Později přes kolegu z práce jsem získala známou v Arbesově knihkupectví, která mi schovávala novinky, takže jsem ve čtvrtek nemusela stát frontu. Teď už čtu podstatně méně.
Irena Mertová
Bez čtení si nedokážu dobrý život představit...
Věra Ježková
Taky od dětství hodně čtu. Na fakultě jsem četla hlavně povinnou literaturu, ač ne všechnu – např. k Šolochovovi mě nepřinutil ani oblíbený vyučující. Ale poznala jsem hodně autorů, které by mě možná nenapadlo si přečíst. Na ruské klasice se shodneme. Je příjemné číst knihy v originále. Kromě ruských autorů mě napadají Zweigovy Hvězdné hodiny lidstva nebo zcela odlišné fejetony G. Lauba. Znáš ten vtip Renčína? Dva jeho strejci stojí před obrovskou knihovnou a jeden se ptá druhého: „To jste všechno přečet?“. „Ne, to jsem všechno napsal“, odpoví.
Dagmar Vargová
Děkuji za Váš další zajímavý a milý článek. Literatura je i moje velké životní téma :-). S tím rozdílem, že čtu "pouze" 2 - 3 knihy týdně. A jsem jen "konzument", knihy nepíšu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?