Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Hanko, teprve dnes jsem dostala odvahu si přečíst článek. Dřív jsem to po záběrech ve zprávách nějak nezvládla. Ale jak píše Vanda, kéž bys takový vůbec nemusela psát. Moc držím palce, aby se vše brzy dostalo do normálních kolejí... přeju hodně sil.

Hani, jsi spisovatelka ♥ Kdybych to tady v těchto dnech s Tebou neprožívala, tak tomu neuvěřím ☻Byli jsme tady opravdu, navíc s vybitými telefony jako Robinson s ničím, bez spojení se světem, rodinou, bez informací a vším co píšeš ... S vypnutou lednici před odjezdem do Karlovic... Kompoty máme... ☻ Auta na mostech, ze všech stran se valila voda ... Hani, přeji Ti abys byla stále taková obětavá jaká jsi, zažila jsi toho už moc, co Tě znám, nemyslíš jen na sebe ale vždy reaguješ a nějak pomáháš ♥

Hanko, za těch "pár" let už Tě trochu znám. Tvou obětavost, ale na druhé straně i hrdost (v dobrém slova smyslu). Dokážeš často dát přednost druhým před sebou a mnohdy zůstat v pozadí, příliš nezviditelněná. Ráda bych Ti pomohla, aspoň trochu, i když ses vyjádřila, že nechceš. Díky, Hanko, za Tvé velké srdce, které tu trochu za ty roky poznáváme.

Hani,i já držím palce ať vše zvládneš. Povodeň jsem zažila před 22 lety a tak vím,o čem píšu.

Živly jsou krásné i děsné zároveň.V mládí jsem si přála mít domek se zahrádkou,aby přes ni tekl potůček. No to by asi dopadlo....Mám barák v oblasti,kde máme spíš furt sucho, jsme na rovině,ale vše odtéká z kopce dolů,tak tu nic nehrozí. Soucítím se všemi,co jim dravá voda poničila majetky a životy.

Jsi silná,z článku jde husí kůže.Je to hrůza. Přeji brzké navrácení do normálu.

Hanko, kéž bys takový článek nemusela vůbec psát!

Hanko, mám sevřené hrdlo a slzy na krajíčku. Nezažila jsem to na vlastní kůži a doufám, že nezažiju. Přesto si nemohu odpustit, v této situaci možná nepatřičně, pochválit tě za krásně napsaný článek. Přečetla jsem ho jedním dechem. A skláním se přede všemi, kteří se musí s takovou situací nějak vyrovnat. Doufám, že ty seš z toho aspoň trochu "vypsala". Moc ti to přeji.

Hanko, máš můj obdiv. Ale souhlasím s tebou, že aby si člověk ulevil od takové "pohromy" je dobré se s toho vypsat, vypovídat. Mám to stejné, i když nevím, zda bych zvládla to, co ty. Obdivuji všechny jak to zvládají a budou ještě dlouho zvládat. V roce 1997 jsem ještě pracovala ve foto a těch fotek ze záplav, to byla hrůza. V noci se mi o tom zdálo... Tak se držte...

Hanko, brečím tu jak želva. Já povodeň v 1997 v Bohumíně nezažila, tak nemám s čím srovnávat. Tvé pocity moc dobře znám, nebylo mi nejlíp při dívání se bezmocně na jedno velké bohumínské moře. Mám to štěstí, že v naší části města nás to nepostihlo tak moc a náš pečovák zůstal suchý, protože není podsklepený, jinak se okolním domům voda sklepům a garážím nevyhnula, své má za sebou i Dimi. A to nikdo necítí ten puch, který se teď z budov line. Hrůza, hrůza, hrůza, domy se budou vysoušet ne pár dnů, ne pár týdnů, ne pár měsíců...bude to trvat několik let. Jen chci moc moc moc věřit, že před příští vodou nás ochrání hráz, kterou už nám několik let staví.