Nejdříve jsem se rozhodovala, kam jet. Zda na Moldavu motoráčkem nebo na Flájskou přehradu. Zvítězila přehrada a dobře jsem udělala, bylo tam kouzelně. Když fotím vodu na přehradě, tak mám vždy "bobky", aby mi mobil do té vody nespadnul. Musím totiž natáhnout ruce přes zábradlí. A do toho ještě hlídat toho mého rošťáka Robina. Na Flájském plavebním kanále je sice trochu ztížená cesta, protože tam je mnoho kořenů od stromů, ale aspoň tam nejezdí cyklisté a je tam klid.
No, třeba se ještě podíváme s kamarádkou Boženkou i na Moldavu v říjnu. Na jaře to nešlo, měla jsem ruku po operaci, ve které mi zůstaly šrouby. Velký dík patří Vlastě, která se v době mého pobytu v nemocnici postarala o Robina. Ostatně na Robina myslí i jindy a občas mu nosí misku masa.
Nicméně, jakmile se ruka "uzdravila" tak, že jsem mohla Robina zvednou do náruče a cestovat, začal čas výletů. Byť jsme letos dlouho čekali. Nejdříve byla vedra - v tom necestuji, pak velké deště. Byli jsme na hradě Hněvín, kde jsme šli i k jeskyni pod hradem. To jsem měla trochu obavy, zda Robina zpět vynesu v náručí, ale zvládla jsem to. I Robin byl hodný, přece jen to je ve výšce. Také jsme byli u jezera Matylda a často jsme v lese Ressl až u rybníka. Les je náš druhý domov.
Oba jsme už senioři, no musím říci, že bývám více unavená já, než Robin - ač mu už v prosinci bude 15 let. Jsem ráda, že má ještě dost energie. Letos byl před výletem na přehradu už zarostlý jak zálesák, no srst ho chránila před velkými vedry. Ale už je ostříhaný a srst má jak samet.
Přes zimu to na výlety nebude, jen v okolí. Ale zajímavé je i zimoviště ptáků na jezeře Most, tam se jistě vypravíme.
Je třeba využít každého dne, kdy přeje počasí.
Také jsem si koupila knihu Komunikace se stromy - je hodně zajímavá, ostatně stromy mám moc ráda, proto je mi dobře v lese.
Za naše zážitky hovoří fotografie. Užívejte i vy "Íčkaři", vždyť nás čeká podzim, což je období, které mám také ráda.
Eva & Robin
