Úvodní foto Jan Zelenka, ilustrace v textu Pixabay.

Co nemám rád

26. 9. 2024

Je toho dost, jako u většiny lidí. Vesměs to jsou ale běžné záležitosti. Hlavně nemám rád extrémy. Velké horko, velkou zimu, velké řeči, kravál, násilí ve filmech a krváky, politické a válečné štváče a války vůbec. A taky koprovou omáčku a alkoholickou klubovou kolegyni.

glosa společnost

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 28.9.2024 13:31

Zajímavá úvaha a pravdivá, ráda jsem si jí přečetla........

Dana Puchalská 28.9.2024 00:03

Zajímavá úvaha.

Naděžda Špásová 27.9.2024 15:11

Tak na tom jsme asi všichni stejně, je to v pořádku, že se u nás střídavě vyskytuje co máme rádi a co rádi nemáme. Říká se tomu normální život. Kdo to popírá, tak nemluví pravdu.

Jiří Dostal 27.9.2024 07:24

:-) Snažím se rozumět milosrdnému nadbíhání komentářů invenční křeči autora, kterou autor vhroužil i do nejapné poznámky k paní Caklové; k tomu se zamlada volalo "panenkomarja, zašlajfuj!" :-)

Jitka Hašková 27.9.2024 06:01

Tím, co nemám ráda se moc nezabývám. Uvědomím si to, ale věnuji pozornost tomu, co mám ráda, tomu co mi prospívá.

Soňa Prachfeldová 26.9.2024 19:49

Hezké zamyšlení. Přesto, že něco nemáme rádi, přijde a odejde časem, tak, jako se střídají rozmary počasí.

Jitka Caklová 26.9.2024 19:15

18:56 - tak přesně o tomhle je můj příspěvek 18:28 ♥

Jarmila Komberec Jakubcová 26.9.2024 19:10

Článek je velmi zajímavý svým tématem.

Jan Zelenka 26.9.2024 18:56

Paní Caklové je mi až líto. Zase perlí ta svá ujetá moudra.

Jitka Caklová 26.9.2024 18:28

"Do větších, či menších kamenů, které se na mé cestě životem vyskytnou, nekopu. Pouze je se soucitem obcházím."

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Múza

Jaro za dveřmi a moje Múza mě opustila! Přemýšlím ráno, cestou do práce, v tramvaji a autobuse o čem psát. Většinou mě totiž napadají slovíčka k článkům, nebo básničkám v MHD.

Iveta Tomčíková

Sen, skutečnost nebo sci-fi

Obloha plná hvězd a ptáků, moře plné ryb a savců. Touláme se životem, hledáme jeho smysl a skládáme…

Blanka Lazarová

Obelstím zrcadlo, když se k němu obrátím zády?

Jeden z momentů, proč jsem se ponořila do jejich "života", bylo zjištění, že v zrcadle na dveřích naší skříně jsem útlejší než při pohledu ve výtahu. Jsem na tom lépe, než ten z řecké mytologie: kochal se vlastním obrazem na hladině studánky tak zamilovaně a vášnivě, až se překotil a utopil se. Kdo? Narcis.

Jana Vargová

Prenatální věk je nejkrásnější období v životě lidském

Vyznačuje se bezstarostnou polohou na zádech s nohama nahoru, trvalým připojením k výživě, spoustou času k vývoji a k zásadním životním rozhodnutím. Pak už přijdou jen starosti.

Jaromír Šiša

Postřehy z veřejné dopravy

Ten, kdo cestuje výhradně vlastním vozidlem, je ochuzen o více či méně zajímavé situace v prostředcích hromadné dopravy. Může však namítnout, že cestující v tramajích, autobusech, vlacích se nemohou pochlubit zážitky s jinými řidiči, které velmi často vyústí ve slovní přestřelku svým obsahem nevysílatelnou v televizi po 22. hodině.

Jana Vargová