Vzpomínky na taneční
Ilustrační foto: Freepik

Vzpomínky na taneční

14. 9. 2024

Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních! Hurá! Naplněna očekáváním čehosi úžasného s nerozlučnou kámoškou Janou hodiny rozebírají, co na sebe.  Přesněji v čem jít, aby oslnily, až nastane hodina H a ony vstoupí do víru společenského života.

Začaly nákupem luxusních bílých lodiček, samozřejmě do špičky a na vysokém štíhlém podpatku. Švadlena v rodině je poklad, a tak s maminkou probírají krabice šatů po sestrách a sestřenicích. Všechno se může hodit. Listují v módních časopisech, vybírají, a ona sní. Snad dokonce o princi na bílém koni. Prázdniny končí, začíná škola a den D se přibližuje závratnou rychlostí.

Konečně! Dnes! Dnes poprvé. Od rána je nesvá, žaludek jako na vodě, myslí na všechno možné. Hustota železa a ruská slovíčka je to poslední, co ji zajímá. Fofrem domů, sprcha, oblíknout a zase téměř v poklusu na vlak. Ještě zbývá domalovat na wc v hotelu U Holubů  nezbytné linky kolem očí a pak už, značně rozklepaná, vejde na sál.

Zahájení. Pánové, silně připomínající v tmavých oblecích a bílých rukavicích taťuldu Spejbla, dámy rozechvělé a patřičně natěšené. Když se ozve ,,Pánové, zadejte si dámy!“, je jí na omdlení. Kdo pro ni asi přijde? S hrůzou zjišťuje, že většinu kluků převyšuje asi o půl hlavy. Jana už korzuje s docela přijatelným taťuldou, bože, snad tam nezůstane stát? Konečně k ní přistoupí docela milý kluk. A odvážný. Smířil se s partnerkou, která ho převyšuje o několik centimetrů.

Zavěšeni do sebe korzují kolem parketu. Taneční mistr vysvětluje základy společenského chování a o chvíli později  krok waltzu. Dlouhý krok, otočka, krátký krok…Né, tak to není, to je jinak, úpí v duchu a má pocit, že se ty blbý taneční kroky snad nikdy nenaučí. Naučila. Ale kouzlo tance objevila až později, na venkovských tanečních zábavách a plesech. A nejlepší tanečníci? Žádní lvi salónů, kdepak, většinou to byli pánové ,,v letech“. Ti při tanci nenaráželi do okolních párů jako kluci v tanečních. Vzali ji pořádně do náruče a pluli s ní po parketu jak plachetnice po moři.

Často si na taneční vzpomněla. Jak ty kroky vlastně byly? Waltz, ten první tanec, který se učila, už nikdy s nikým netančila. Zato tango, to by se taneční mistr divil, kolik mělo variací. Hlavně po půlnoci.

Ano, tanec je krásný, když se umí. Trošku připomíná život. Máte partnera, co vás pevně uchopí a krásně vede. Cítíte jistotu. A jiného, nedomrlého, co šlape na místě a rybí ploutev je proti jeho ruce pevná. S tím kráčet životem bude asi svízel.

 

PS:

Taneční stále jsou. Netvrdím, že na ně vzpomínám s velkým nadšením. Ale, ruku na srdce, jsou potřeba. Člověk se musí nějak otrkat, zvyknout si, že ne vždy je den zalitý sluncem. Občas se nedaří a jeden by se raději viděl úplně někde jinde a hlavně sám. A právě kvůli těm trapasům a následujícím mindrákům, co zažíváme a co nás provází životem, si myslím, že taneční jsou dobrou přípravkou. Neboť co tě nezabije, to tě posílí.

 

 

 

 

 

 

škola tanec vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Ludmilo, moc hezké čtení. Já tančím ráda dodnes a bálů jsem vymetla hodně. Taneční hodiny jsem absolvovala u legendární dvojice Doris Papoušková a Dušan Konečný na Žofíně. Byli jsme tam parta ze školy, takže bylo veselo. A moje kamarádka z Itálie nám tuto tradici s lekcemi nejen tance, ale i kultivovaného chování závidí, tam se na kurzy chodí v teplákách. Dovolím si upozornit na můj článek na toto téma: https://www.i60.cz/clanek/detail/27207/vzpominka-cas-balu
Jitka Caklová
Články jako je tento, psané srdcem, se mi líbí. Na taneční, ani na pozdější taneční zábavy, nemám hezké vzpomínky, zůstávala jsem jako kůl v plotě - nikdo na mě nezbýval :-). Kroky, hlavně waltzu a tanga mě naučil tatínek, ale tomu, abych byla "průbojnější", mě nenaučil. Teprve nyní, s odstupem dlóóuhé řady let, až když jsem pochopila o čem je vlastní život, si při různých příležitostech, které se naskytnou, tanec užívám. Tanečníci sice jaksi vymizeli, ale i s tanečnicí, která umí, si waltz umím užít.
Dagmar Vargová
Moc hezký článek. U mě to bylo tak, že hned v první lekci jsem se seznámila s milým hochem - a pak už jsme spolu chodili "za taneční" (něco jako "za školu"). Byli jsme rockeři a nějaké plesové toalety a obleky nás prostě nezajímaly... takže tančit jsem se nenaučila, nikdy jsem nebyla na žádném plese či bále. Ani mě to nemrzí, zkrátka nejsem ten plesový typ :-).
Eva Mužíková
Můj vnuk zahájil taneční začátkem září, oblek značky Bandy vybíral s tátou, Je z něj rázem z pubertou cloumajíciho kluka mladý mužský. :)))))
Jan Zelenka
na taneční mám krásné vzpomínky. Patřil jsem mezi dobré tanečníky a měl jsem několik stálých tanečnic. Byla to paráda. Dva roky po sobě. A získal jsem několik kapesníčků. Hezká vzpomínka, Lído!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.