Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století

Kus balónu je asi ještě i dnes na lesní ztezce z Hrdlořez do Bělé. Je v korunách stromů. Ale tenhle balón je určitě z balonového každoročního létání nad Bělou. Není nad sportovní a vyhlídkové létání bez shazování letáků. A houby? Jo, pořád jich je v tom lese dost.

Tohle jsem nezažila. Ale vím,že se tohle dělo. A z Unry jsme měli dlouhou dobu plechovky od kakaa a Ovomaltiny.

Já natočil u báby na zahradě UFO. https://youtu.be/A3qbfVdE7tk

Hezká vzpomínka. My jednou našli oranžový balónek s podivnými znaky. Ale to už bylo tak v roce 1959, možná trochu dřív. Už byl z velké části vyfouklý a zachytil se na zemi za klacek. Tatínek tenkrát konstatoval, že to je asi meteorologický balón. Možná na něm něco viselo, ale byl malý, i když větší než ty pouťové. Tedy tenkrát.

Mám podobný zážitek, komentovaný 3.2.2023. ZE ZÁPISNÍKU STARÉHO MUŽE. Američané řeší, co s čínským balonem nad Montanou. Tak ono se vlastně jenom ví , že je to jakýsi balon, unášený vzdušnými proudy a kam poputuje dál se dá lehce prognózovat. Pamatuji si, že podobné balóny létaly i k nám a u Popradu do něj narazilo civilní letadlo. Havarovalo, bylo hodně obětí a díky negativní mezinárodní publicitě pak tato činnost byla utlumena. Ze západu k nám formou letáku šířili informace o demokracii a podněcovali k odporu proti režimu. My školáci byli důrazně varování, že kromě letáků a neplatných bankovek k nám posílají i různé nebezpečné předměty v podobě hraček a zajímavých předmětů. A lidová tvořivost hned dokládala, že někdo našel plnicí pero a to mu v ruce vybuchlo. Též se tvrdilo, že materiál je z perfektního hedvábí a jaké množství třeba košil by z toho mohlo se doma ušít. Tak samozřejmě o to větší zájem u nás to vyvolalo. Tak jednou cestou ze školy, už skoro za tmy, jsme to vzali zkratkou přes zasněžené pole a tam něco našli. Bylo to sněhobílé, na dost velké ploše to leželo a místy trochu jako nafouklé. Na omak to nebylo jako hedvábí, více jako textil napuštěný impregnací, něco blíže k sádlovému papíru než k padákovině. Odhadli jsme, že to asi bude jeden z těch balónů od přátel ze západu. Nadšení z nálezu nebralo mezí! Tak a jak s tím naložit, sami z toho něco mít a nebýt potrestání! Bylo to příliš velké a odnést to nepozorovaně nebylo v našich silách. Samozřejmě zatajit, mlčet! Ono to sice bylo trestné, ale zato velmi lákavé. Tak jsme to pošlapáním zbavili zbytku plynu, až to dokonale splasklo, trochu zamaskovali sněhem, aby nám to někdo nezcizil a rozhodli o důkladnějším prozkoumání zítra za světla. Jenže někdo byl rychlejší a nám to sprostě ukradl. Možná sebral a ukryl pro sebe nebo orgány státu sledovaly, věděly a zasáhly. Nezjistili jsme nic bližšího. Kupodivu ani "lidová šuškanda" ani nikdo z dospělých nic nevěděl. Tak o to větší lítost byla, že nás někdo předběhl.

Taky si vzpomínám, že jsme v padesátých letech občas našli něco, co spadlo z nebe. Jednou plechovou krabičku kakaa. Shazovala to UNRA.

Hezká vzpomínka.

Hlavně ze jste našli houby. Očekavala jsem, že jste balon odnesli domú a něco z něj třeba ušili. Ale to mne jen tak napadlo..:))))

Houbaření jsem zdědila po svém otci. Párkrát mě vzal do lesa, dodnes mi to zůstalo. Miluji les a ještě víc, když v něm můžu v pohodě chodit koukat kolem a sbírat houby. Po mně to podědila dcera, i když syn taky rád hledá houby. Jsem ročník leden 53, takže na ty houby jsem chodila , když už balóny nelétaly. Ale vzpomínky na houbaření nám nikdo nevezme. Tak si budeme držet palce, aby nám v těch lesích vůbec něco vyrostlo. Přeji nám oběma hodně štěstí. :-)

Také jsem ráda chodila s tatínkem na houby, ale u nás velké lesy kde jsme s rodiči bydleli, tak nic takového jsme ani najít nemohli. Zajímavá vzpomínka.