Přijela pouť

Štěstíčko z pouti

Milé připomenutí. Poutě jsem od dětství milovala a letos jsem zase střílela na papírové růže a příští rok si přeji zas.

Jako dítě jsem měla poutě moc ráda, v Lomnici nad Popelkou, kde jsme bydleli, se konaly na blízkém kopci Tábor, kam jsme chodily pěšky včetně absolvování tzv. křížové cesty. Měla jsem ráda i atrakce jako mořské vlny, řetízkový kolotoč, houpačky nebo tobogan. Později v Týně už nebyly oslavy tak rozsáhlé. Ale ještě v dospělosti jsem si ráda zastřílela ze vzduchovky u střelnice. Moc mě bavila historická střelnice.

Na poutě z dětství moc ráda vzpomínám. Váš článek je moc hezký, ráda jsem se vrátila pár let nazpátek...

Milé čtení. Na Matějskou by mne nikdo nedostal, ale poblíž chalupy v jižních Čechách jsme objevili nostalgické místní poutě, evokující dobu zašlých časů. Maringotka, střelnice, malý kolotoč a houpačky, klobáska, cukrová vata a radost.

Krásně jste vše popsala. Taky mám ráda atmosféru pouti. Každý si tam najde, co má rád. U nás doma se sjede rodina a pak zavítáme na stánky. Těšíme se daleko dopředu.

Moc pěkné vyznání.

Kde jsou ty časy, když mým zubům nevadil pendrek ani pořádně tvrdý turecký med a užívala si všech kolotočových atrakcí, aniž bych trpěla nevolností.

Hezké...Také mám ráda poutě. Jen místo sladkostí si v posledních letech dávám spíš pivko.