Mírně narezlé vzpomínky
Fotografie: archiv Jana Zelenky

Mírně narezlé vzpomínky

26. 8. 2024

Když sedím u počítače, většinou přemýšlím o tom, jak a co vlastně psát, a vyvolávám mizející a znovu se objevující inspiraci. Často přitom padne můj pohled na stěnu přede mnou, plnou nejrůznějších obrázků a fotografií.

Moje pracovna je můj pravý domov. Trochu voní nostalgií a hodně knihami. Na stěně visí obrázky mých blízkých, kteří už mezi námi bohužel nejsou, a mezi nimi, v malebné směsici, obrázky mých nejbližších, kteří stále jsou a kteří mi osvěžují můj seniorský život svojí existencí a občasnými návštěvami. Moje pracovna je místem, kde je mi dobře. A kde také trávím většinu času. Často i nočního.

Vlevo na stěně visí obrázky ze světa. Hodně jsme toho se ženou procestovali. A všude jsme se také i fotografovali. Před jeruzalémským Skalním dómem, před egyptskými pyramidami v Gíze, před chrámem Al-Deir v jordánské Petře nebo před římským Koloseem. Vzpomínky, ať už ty prastaré, nebo o něco málo novější, mi vyryly do mozku nesmazatelně příjemnou brázdu.

Hned vedle těchto památečních fotek je stará nelahozeveská hospoda, ze které se časem stal památník mistra Antonína Dvořáka. Místo mého mládí. 

Pestrou paletu fotek doplňují i pamětní listy mých knih, vydaných v místním nakladatelství v době zcela nedávné. Pestrá směsice minulosti a přítomnosti, vzpomínek, místy už mírně narezlých, vzbuzujících ve mně jak pocity nostalgie nad uplynulým časem, tak i, kupodivu, chuť něco dalšího, nového vytvářet.

Je mi jasné, že toto povídání má, tak trochu, nostalgický nádech, ale určitě není bilanční. Vše to, co visí v různých podobách na stěně přede mnou, je pro mne spíš motivujícím elementem. Už jsem, někdy před deseti lety, ve svých vzpomínkových Návratech napsal:

„Přítomnost je jen pokračováním minulosti, za kterou prostě nejde udělat tlustou čáru. Ať už nás život formoval jakkoli, ve svém nitru zůstáváme pořád stejní.“

Velmi blízké mi jsou některé myšlenky amerického spisovatele Roberta Fulghuma. Zejména ta, kterou jako motto vepsal do úvodu své příjemné knihy – „Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.“

 

„Věřím, že fantazie je silnější než vědění,

že sny jsou mocnější než skutečnost,

že naděje vždy vítězí nad zkušeností.

A věřím, že láska je silnější než smrt.“

 

 * * *

SPLÍN


Domy se ulicemi plouží,

do vlasů padá mokrý splín,

svět zarytě brouzdá se louží,

já však po modrém moři sním.

 

Když po horách zavanou bóry,

objímám moře, stokrát zas,

po vlnách pouštím metafory,

na malou chvíli vracím čas.

 

 

* * *

rodina
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.2 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Mateřské školky jsem byla "ušetřená", formovala mě až škola a pracovití rodiče, obyčejní lidé. Neměli statky, majetek, ale jen upracované ruce. Vzpomínky na rodiče mi vhánějí slzy do očí. Přeji Vám, pane Zelenko, abyste ještě dlouho tvořil ve své pracovně, aby Vám tvoření přinášelo radost a uspokojení.
Věra Ježková
Jendo, tvoje pracovna je hezky vzpomínková. Já takové místo nemám a nepotřebuju. Jen pár fotek za sklem knihoven. Fulghuma nemusím.
Jitka Caklová
Každý to máme nějak. Do školky jsem nechodila, téměř necestovala, mnoho knih nepřečetla, ani jednu nenapsala a přesto vím, že můj život byl a je tak bohatý, že by vydal na dlouhou řadu knížek. "Dívám se do budoucnosti, pevně ukotvená ve svoji přítomnosti, opřená o svoji minulost - o svoje zkušenosti z minulosti."
Anna Potůčková
Jendo hezký článek, v mém případě ale s větou od spisovatele Roberta Fulghuma nesouhlasím, nebot jsem do Mateřské školky nikdy nechodila. Začala jsem chodit až do školy, kde jsem se mnohému naučila právě tam. Základy znalostí mě dali samozřejmě moji rodiče. S čím však souhlasím je poslední řádek v první básni, že láska je silnější než smrt. A pak láska také hory přenáší.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?