Jak vařily naše prababičky:
Selská chlebová polévka

Já mám na chlebovou polévku špatné vzpomínky. Když mi bylo 5 let, byla jsem nějaký čas u tety, protože maminka byla v lázních. Teta ale vařila jiná jídla než maminka, a tak když mně jednou předložila chlebovou polévku, kterou jsem neznala, zuřivě jsem se bránila, že to já nepapám. Teta ale byla přísná a musela jsem sedět u stolu, dokud jsem ji nesnědla. Získala jsem k chlebové polévce odpor, takže jsem ji dodnes nejedla, i když možná je výborná.

Tuhle polévku vařívala naše maminka, chutí připomíná krkonošské kyselo. Jiné rychlé polévce jsme říkali milionová - hrubá krupice opražená na tuku nebo kostičkách špeku, zalitá vodou a přidané rozšlehané vajíčko.

Já nechám rozvařit tvrdý chleba (pokud ho nedám do ZOO zvířátkům), pak ho propasíruji přes síto, už mám hustou polévku, do které přidám trochu rostlinného bujonu, sůl, nejlépe pažitku nebo zelenou petržel, trochu másla, nechám ještě trochu povařit a v závěru přidám vejce, buď ho vliju do horké polévky nebo ho předem uvařím a do polévky dám nakrájené na kousky. Jo, a tu chlebovou kaši, která neprošla sítem, jsem schopná sníst jen tak samotnou.