Hořím, pomoc! Aneb intimní zpověď zralé ženy

Paní Zuzano, nedávno se mnou na "íčku" pan Raška udělal virtuální rozhovor. Tolik nenávisti jsem v životě ještě nezažila. Přestala jsem komentáře číst, a měla jsem radost z toho, že mě potkávali známí na ulici, a děkovali mi za ten článek a za můj přístup k životu. Dokonce se ozvali spolużáci ze základky, a měli jsme po delší době sraz. Manžela zastavovali na ulici. Tehdy jsem si uvědomila, kolik mám přátel a ti škarohlídi, že mi můžou být ukradeni. Prosím, pište dál!!

Děkuji Vám paní Kollinová za Váš příspěvek. Já jsem stáhla zpět "do šuplíku" 26 "ufňukaných" článků. Když si je dnes čtu, pomáhá mi to v uvědomění-si, jak velkou transakcí jsem za pouhých 10 let prošla a děkuji za ni. Vždy musí něco "zemřít", aby se nové mohlo "zrodit". V lásce to jde snadněji ♥♥♥

Paní Zuzano, virtuální prostředí je ošidná past. Ve chvíli, kdy sdílíte cokoliv intimního, je třeba se připravit na reakce, které vás zraní, dehonestují nebo naopak potěší. Větou, cituji: " hlavně mi dovolte psát o čem chci," jen naznačujete, že jste zranitelná. Nejste první ani poslední, kdo podobné zklamání na i60 zažil nebo zažívá. Pokud chcete bezproblémové články s pozitivní zpětnou vazbou nabízí se téma Foto dne, zážitky z výletů po vlastech Českých se spoustou fotografií nebo fejetony o tom, jak se v seniorském věku chovat, oblékat nebo z čeho a jak se radovat, ovšem vše jen pozitivně. Promiňte mi malou dávku ironie, ale prožila jsem něco podobného a odhlásila jsem se z i60 jen z toho důvodu, aby byly vymazány všechny mé články týkající se intimních osobních sdílení. Bylo to moje osobní rozhodnutí a jsem ráda, že mohu být opět aktivní na i60 a totéž přeji i vám. Jeden článek s negativními reakcemi bude zapomenut v okamžiku, kdy vám někdo napíše něco, co vás potěší.

Paní Zuzano, klidně si pište o čem chcete. To, že Vám některé příspěvky berou energii, radost z psaní a ze života vůbec, je pouze Váš problém. Můžete mi věřit, vím to z vlastní zkušenosti, neboť jsem neuměla být tolerantní k odlišným názorům. Víte kolik lidí přestalo psát? Věřila byste tomu, že v minulosti se na vydání článku od zveřejnění čekalo 3 - 4 dny?

Ufff... nějak mě po čtení diskuze přechází chuť psát na i60... já naivka jsem si myslela, že píšu s nadhledem, a že si umím dělat legraci sama ze sebe. A koukám, že jsem slaboch, píšu ufňukaně, dovoluji si psát o přechodu a rakovině a ještě ke všemu chodím na preventivní prohlídky, místo abych jen naslouchala svému tělu a čekala na smrt. Holky, neberte moje psaní tak vážně a hlavně mi dovolte psát o čem chci. Některé diskuze opravdu berou energii a radost z psaní a života vůbec. Nakonec komu nevyhovuje jak píšu, nemusí to číst, já to dělám taky tak

Paní Velková, to myslíte vážně ? Myslíte si, že "zralá žena" je tak hloupá, že si myslí že jen ona jediná je stižena tím "údělem". Už se nebudu vyjadřovat k radám jak z legendárního Bravíčka v tomhle případě pro dříve narozené. Očekávat lze ještě další návody na šťastnější život. Např. Bezpečný sex pro generaci 70+... :-)

Myslím, že článek není ufňukaný, ale velmi decentně popisuje velmi nepříjemnou životní etapu některých žen ... a to ani nezmiňuje narušenou psychiku s pocity marnosti, nechutí žít, omdlívání na veřejnosti, přibírání na váze ... ani ráno, kdy se probudíte v kaluži krve a musíte na kyretáž...a takhle to jde pár let a samozřejmě se to dá přežít, ale není to nic moc...a když máte pocit, že už je konečně konec, tak přijde při preventivní prohlídce nález na děloze a těžká operace, po ní velké komplikace... no nakonec, jak píše Zuzka to nějak dopadne a zase se skáče přes kaluže a užívají radostí života :-) Rozhodně je dobré o věcech hovořit, aby ty další věděly, že v tom nejsou sami...

Podle paní Rotykové by ženy, které to "peklo" zažívaly jinde než v bankovní kanceláři musely spáchat sebevraždu. Menopauza je přirozený přechod a souvisí ve velké míře s psychikou. Čím víc se vzpíráte, tím hůř pro vás. Do kamene tesat co - ufňukanost , neschopnost vyrovnávat se s potížemi ?

Paní Špátová, že Vás nechtěli v práci, byli sami proti sobě. Člověk se po operaci a léčbě do práce těší, touží se vrátit do starého zaběhnutého života a váží si ji. A když má kliku a slyší od šéfa přání, aby se to zvládlo a že to místo u nich má, povzbudí ho to. No, ve Vaší bývalé práci si patrně mysleli, že oni budou vždycky zdraví...

:-) :-) Já se zase divím paní Dance Rotykové, že reakci paní Koníčkové na článek vůbec čte a ještě má potřebu na ní reagovat. :-) :-) :-)