Máte to taky tak?

Občas mě honí mlsná a i když si říkám ne, tak to občas přeženu.

Nemám. Každý má na výběr čím se nechá ovládat.

Libuško, možná je to nářečím, proto nepíši, žes chybu opravila chybou. Já bych napsala: "Kola nebyla, byla kila +." Jinak k tématu mi nezbývá napsat, že od životního předělu z 30.8. na 31.8.2020, pokud rozum nepřehluší srdce, mě veškeré problémy míjejí. Přeji všem krásný den ♥

Vždycky jsem byla štíhlá, i když zlé jazyky tvrdily, že jsem hubená. Čím jsem starší tím víc mi chutná. Vzhledem k tomu, že vážím už 40 let +- stejně bych mohla být spokojená. Ale nejsem, svalová hmota ubývá a jediné místo, kam směřuje tuk, je břicho. Děsně mi překáží.

Kola nebyla, byly kila + :-) mobil si zahrál :-)

Teď už nemám, ale není to z mé vůle. Zhruba do pětačtyřiceti jsem měla stálou "podměrečnou" váhu a jedla jsem jak kyselina. Pak věk rozhodl - a co rok to kilo+. Pak do módy přišla dělená dieta Lenky Kořínkové - při masovém dnu jsem snědla denní příděl ke snídani, při dni ovozelo jsem byla hladová celý den. Vydržela jsem čtrnáct dní s koly 3+ . Když mám hlad, není to se mnou k vydržení - nervózní, vnitřně roztřepená. Takže jsem jedla, když si tělo řeklo. Hladová bych neusnula. Teprve před pár lety mi tělo dovolilo menší porce, nemusím chodit spát najezená, přestala jsem trpět atakami "krutého" hladu. Tož co, každý jsme nějaký. Hubená už nikdy nebudu, ale pořád se držím v kolonce mírná nadváha :-)

Já mám jídlo ráda a ráda jím. A když nemusím vařit,to je krása. Manžel umí a jsou to mňamky. Večer když neusnu u televize,tak neustále něco ochutnávám. A mít časový rozvrh na jídlo je u mně zbytečnost sama.

Dnes jsem přišla z obchodu a manžel se mě ptá, co máš pro mě dobrého? Koukl do tašky. Byl tam kefír a párátka. A tak jsem mu provinile řekla, že to musí stačit, jinak ať si vezme, co je doma. Já toho vždy nakoupila a pak jsem se neudržela a jen pojídala. S tím je konec. S jídlem roste chuť. Všechno oblečení je mi malé!!! A teď jsem zvědavá, jak mi to dlouho vydrží. No když je kolem tolik dobrot.

Nemám. Ráno hlad nemám, tedy nejím, dám si lehký oběd, pak malou svačinu a jíst začínám večer. Kdybych se nenajedla před spaním, neusnula bych.

V patnácti letech jsme byli jako začínající studenti na chmelové brigádě. Jídelníček se skládal z nějaké omáčky s masem a kolínek, pořád dokola. Měla jsem tam hlad a přitom jsem jedla víc než doma a přibrala na váze asi dvě kila. Doma na zahradě jsem pořád ochutnávala nějaké ovoce a měla tak dost vitamínů a pocit hladu neznala.