Zápisník starého muže: Pes v domě potřetí
Ilustrační foto: Pixabay

Zápisník starého muže: Pes v domě potřetí

7. 8. 2024

Stalo se, že pes utekl majiteli a vystartoval proti staré ženě. Ta se zalekla, ustoupila dozadu, upadla a zranila se. Nepochopitelně však v komentářích mnozí omlouvali majitele psa a odsuzovali reakci ženy, že měla zůstat stát a že kdyby, tak by se nic nestalo.

Kdyby - kdyby majitel měl psa pod kontrolou a neumožnil mu volně pobíhat a kdyby měl pes náhubek a kdyby nenaznačoval útok na tu paní, tak ona nemusela reagovat. Tady žádné kdyby neplatí, toť můj názor. Ovšem uznávám, že na zachování klidu a chování člověka v takové situaci velmi záleží, to je i moje vlastní zkušenost.

Kdysi dávno na mě vystartoval velký pes. Zůstal jsem stát a s aktovkou před sebou vyčkával útok. Pes nezaútočil, těsně přede mnou zabrzdil jak pes Filipes ve Večerníčku všemi čtyřmi. Jeho tlapy však neměly patřičnou adhezi k povrchu, tak neubrzdil a narazil do mě. Připraven a v pevném postoji jsem ten náraz pociťoval jako bodyček v hokeji a jen tak tak ho ustál. Pes pak ustoupil o krok ode mě a do příchodu majitele jen zastrašoval vyceněnými zuby a zuřivým štěkotem. Jako mladík v plné síle jsem to ustál, což u staré paní ve zmiňovaném incidentu bylo málo pravděpodobné.

Psů jsem se nikdy nebál a po této zkušenosti mi otrnulo až k podceňování možného nebezpečí. Jeden kousanec jsem sice dostal, ale to bylo v jiné situaci.

Ve střeženém objektu provizorně umístili dva dominantní samce v jedné místnosti blízko sebe, bez oddělující přepážky, jen uvázané za obojky. Zuřiví a vystresovaní byli oba. Bylo nutné je oddělit. Když jsem jednoho chytil za obojek, z nervozity chňapnul a i trochu krve bylo na mé ruce. Okřičel jsem ho, potom odvedl pryč, ruku si ošetřil a pak s ním jel na veterinu. Tam chtěli, ať ho vysadím na pracovní stůl. Pes byl velký a těžký, bylo třeba ho obejmout oběma rukama a on to vzal jako mazlení. Přitulil se a paní doktorka byla v šoku. To že je ten pes, co vás pokousal? Ano, byl, ale nekonal ve zlém úmyslu, beru to jako nehodu.

Že podceňování možného nebezpečí se nevyplatí, to se mi málem mohlo potvrdit ještě před tím kousancem do ruky. Ve střeženém objektu mi tamější strážný doporučil, abych na obchůzku po areálu vzal toho psa z prvního kotce. Že už dlouho nebyl venku, ať se trochu proběhne. Znal jsem toho psa od vidění, ale vždy byl v kotci. Před tím jsem se ho už jednou pokusil zkorumpovat piškotem, ten si vzal, ale přesto zuřivě dorážel na pletivo.

Rád vyhovím, došel jsem ke kotcům a oba psi spali. Rázně vstoupil do toho prvního a křiknul: Brix – vstávej, jdeme! Popadl ho za obojek a připnul vodítko. Ten na mě mžoural ospalýma očima, zaskočen a zcela zmaten nečekaným děním v tak neobvyklou denní dobu. Mátožně, ještě rozespalý se nechal vytáhnout z kotce a poslušně vykročil za mnou. Po nějaké době se zcela probral a uvědomil si, že je na obvyklé pracovní obchůzce a konal co má.

Podle zvyku jsem mu odepnul vodítko a nechal ho volně pobíhat. Okamžitě odběhl očichat kontaktní místa a přidat tam svoji značku. Potom zamířil k jednomu stromu a tam si vyhrabal uschovanou kost. Ta kost už byla snad rok stará, sloužila psům jako putovní hračka. Když psa přestala bavit, zase na jiném místě ji zahrabal. Pak si uvědomil, že se dívám. Vrátil se, vyhrabal ji, skrytě odešel na jiné místo a po ujištění, že ho skutečně nevidím, si ji zase zahrabal na svém novém tajném místě.

Zbytek obchůzky jsem vykonal sám a došel až ke kotcům. On už tam na mě čekal. Sám vešel dovnitř, ulehl, pohledem se rozloučil, zavřel oči a s pocitem dobře vykonané práce odebral se do snění.

Při zápisu do knihy o kontrole mi neušel pohled tamního strážného. Po chvíli se začal vyptávat co a jak bylo. Stále vypadal nějak rozhozený. Nakonec vypověděl, že ten pes je velmi nebezpečný, pokousal už několik lidí a většina strážných s ním odmítá chodit. Pouze ti nejstarší, kteří ho znají už dlouho, mají odvahu, dokázali ho zvládnout ještě za jeho mládí. A že dobře nechápe, jak se podařilo zrovna mi?

Jak? Asi proto, že jsem to nevěděl, tudíž choval se přirozeně, nedával najevo strach a nepůsobil jako lovená kořist. Tím potvrzuji tato obecná doporučení o způsobu chování při setkání s cizím psem. Ale jestli to zvládne člověk v úleku, to ovšem potvrdit nemohu.

 

 

 

domácí mazlíčci pes
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Děkuju za zajímavý článek.
Eva Mužíková
Čekala jsem že nastane při pochůzce nějaký problém, ale naopak. Pes Vás asi mile překvapil. Diky za čĺánek.
Soňa Prachfeldová
Pes vycítí slabšího jedince i u lidí. A venku, kde chodí lidé, by měl být na vodítku a jak často majitelé volají, nebojte se, on je hodný. To je nezodpovědné. A pes na výcvik a hlídání, tak tam bych měla velký respekt, vždyť je k tomu vedený a cvičený. A u služebních plemen se musí skládat zkouška z obrany. A majitelé jsou amatéři, tedy vesměs.
Ludmila Černá
Hezky popsáno. Díky.
Dagmar Vargová
Se zájmem jsem si přečetla Vaše tři články o psech. Vždy jsme mívali velká plemena psů: německou dogu, rotvajlera, moskevského strážního psa. Teď už si žádného psa nepořídíme. V našem, byť "mladším" seniorském věku, už by to bylo vůči pejskovi nezodpovědné. S naším kocourkem by nebyl problém, toho by si vzal syn.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?