Jak se ze mě stal masový vrah

Veselé čtení, i když pro Vás zajisté neveselá zkušenost. Ale to Vám řeknu, není to nic proti invazi plcha lesního, chráněného, ve třech exemplářích do mé špajzky na chalupě. Byl to Lov trvající 14 dnů, nakonec úspěšný. Podařilo se mi ty chlupaté potvůrky vystěhovat. mm

To je nadělení, co tam u vás hledají? K nám letou,na parapet, kde na jaře předpestovávam rajčata a pak zmizí. Rámy postříkáme biolitem, ale jsou úporní.

Mravenci v kredenci, to prý nemá být...tušil už Ivan Mládek :-)

Jedním z mých hrůzných zážitků ze sídlištního malobytu byla před řadou let invaze mravenců, které jsem objevila po příchodu domů v kuchyňce, kterak se rojí z objímky kuchyňského světla. Mnoho okřídlených už létalo po bytě. Přitom je byt ve 3. patře. Nic jiného než postřik nepomohlo. Ještě, že jsem neměla v bytě kočky.

Tleskám, od titulku po poslední slovo skvělé.

Ani na to nechci pomyslet. Myslím, že většina z nás to zažila. :-(

Bydlíme ve starém domě. Každý rok z jara nás vítali okřídlení mravenci. Manžel se chytal za hlavu :"Ještě, že nepřijela tvoje matka, byla by na nervy." Snažila jsem se je všemožně zničit. Asistoval i náš Mikeš. Pomohl mi až přípravek Bio kill ve spreji. Letos tu nebyl ani jeden!! V televizi jsem viděla pořad. Tam chodil dokonce pán s postřikem a nanášel ho kolem domu, aby ty potvory nemohly dovnitř.

Také jsem jednou bojovala s těmi zrzavými mravenci - faraóny. Hrozný pohled. Naštěstí existoval nějaký přípravek. Tady se pokusili o návštěvu malí černí, ale koupila jsem před několika lety prášek, který stačí nasypat třeba do rohu na práh a nemají šanci...Jmenuje se Bayer Garden, Doporučuji. Funguje opravdu několik let.

Na chalupě se občas o kuchyň dělíme s velkými lesními mravenci, ti mi nevadí, neštípou a je úžasné je pozorovat. V Praze nám do domu lezou ale malí černí, tak to mě též přivádí k vražednému šílenství...sypu výše zmíněné, navíc i prášek do pečiva, vše bez valého výsledku...celkem slušně zabíral peprmint, ale nakonec jsem stejně musela do Hornbachu...

Pamatuji si na marný boj s celými armádami nezničitelných zrzavých mravenců, kteří kdysi obsadili byty v panelácích a trvalo snad více jak rok, než se je podařilo zničit. Bylo až děsivé pozorovat jak řadách pochodovali po kuchyňské lince jako při přehlídce na Rudém náměstí. Dostali se všude. Jednou jsem nechala na stole kus velikonoční nádivky a ráno z ní zbylo téměř nic a i to nic bylo jedna zrzavá koule.