Šárka (71 let): Rodina mi vyčítá, že stále jen hledám společnost

V tomto ohledu jsem měla velké štěstí a přeji ho i vám.

Velmi dobře paní celou situaci popsala, má moje velké sympatie. Děti by neměly mít snahu své mamince organizovat život. Je pouze na ní, jak si svoje dny užije, s kým je chce prožít, čemu se věnuje, co jí dělá radost. Prožívá svůj život s radostí a optimismem, to se mi moc líbí. Z příběhu je také patrné, že je připravena na hlídání vnoučátek, když se dopředu domluví, což je také v pořádku. Nemyslím si, že je správné od jejích dětí, aby mamince cokoliv vyčítali, poukazovali na to, jak si žije svůj život, který je ale především životem maminky. Nikdo nevíme, jak tady dlouho budeme, jak dlouho bude zdraví sloužit - to především, proč tedy zbytečně vnášet do komunikace negaci. Paní moc fandím, hlavně jí přeju, aby dál měla každý den radostný, aby dokázala prožívat všechno naplno. A proč by - podle dětí - mělo být špatně to, že se setkává i s mužem? Ne každému se to také podaří. Hodně elánu, štěstí s úsměvy na rtech, a hlavně pevné zdravíčko paní přeji.

Máte moje sympatie.

Paní Šárko, Vaše rodina by měla být šťastná, že jste zdravá a soběstačná. Oni si ti mladí často myslí, že mají patent na rozum. K stáru se nám bohužel ty role obracejí. Děti už nás nepotřebují a nemusejí nás poslouchat. A jakmile zůstaneme samy, jsme poměrně dobrým terčem pro okolí, které radami nešetří. Mé děti žijí hodně blízko a zvláštní vůle. Jelikož pořád něco potřebují . Ne že já bych je u sebe držela. V rodině nás je už málo a když si nepomůžeme navzájem my, tak nám pomoct nemá kdo. A taky, na rozdíl ode mě, která jim nic neorganizuje, vedou občas řeči typu... já se ti divím, že....na tvém místě bych udělal....kdybych žila jako ty, tak bych.... Jste doma, špatně. Co nikam nejdeš. Nejste doma, špatně. Prosimtě, kde pořád jsi. Nejvíc mě baví to, že jsou zvyklé odjakživa na moji pomoc, kterou berou jako úplnou samozřejmost. Jedni mladí neradi žehlí, druzí nepečou. Jedni vědí, že vnouče mám ráda a že s ním ty prázdniny na chalupě budu. Jedni vědí, že se v cizině nedomluví a tak beze mě nejedou. Podají to jako vstřícný krok vůči mně, protože to podají stylem, že vlastně musím být řada já, protože kamarádky mám na baterky a s chlapem se jen vídám bez dovolených. Na jednu stranu už začínám chápat ženy , které žijí svůj život s někým, s kým se rozhodly strávit ten podzim života a nechají své dospělé děti a jejich rodiny, aby si ve všem poradily bez nich.

Já bych se snažila a) pochopit mladé - ve svém věku a při pracovním nasazení se do vaší situace těžko vžívají, b) mladým se to snažit vše vysvětlit a říct jim, že mají být rádi, že vás nemají "na krku" :-) , c) udělat trochu kompromis - kalendář svých akcí se snažit skloubit s hlídáním vnoučků, c) pokud by bylo nějaké nutné hlídání potřeba narychlo - nemoc dětí apod., tak bych řekla, že děti mají přednost ... Je super, že nesedíte doma, máte přátele a aktivity a nechcete, jak píšete, promarnit přidělený čas, ale promarnit čas, kdy jsou vnoučátka malá by bylo taky škoda ... Přeju vám, ať podaří vše vyřešit a na obou "stranách fronty" ať zavládne klid :-)

Jste úžasná! Žijte si svým životem tak jak vám to vyhovuje a nenechte se nikým odradit. Věřím, že ani vnoučata neošidíte, ale zdá se mi, že vám to s nimi rodina moc neusnadňuje. Přece vážně nemohou čekat, že budete celé dny sedět doma až se jim to bude hodit. V tom případě ať si všichni trhnou nohou, moc bych se s tím nemazala.

Tyhle tendenční články se mi fakt "líbí". Když si ve svém životě neumíš udělat pořádek sama, no tak ti ho udělá rodina. Dnes už vím, že každý mi naloží jen tolik, kolik rozhodnu já a basta fidly. Je to můj život. Hlavně začít u sebe, jinak je každá rada draze vykoupená.