Smrt
FOTO: Z archivu Anny Sýkorové

Smrt

29. 7. 2024

Přátelé, nelekejte se, vzdyť i smrt k životu náleží. V krátké době kolem mě krouží ta s kosou příliš často. Odcházejí lidé, kteří můj život okořenili, obohatili, za což jim velice děkuji. Odcházejí i ti, kteří se v mém životě jen mihli, přesto zanechali vzpomínku. To pak příjdou na mysl i chmury. Proto verše SMRT.

Ale jinak si prázdniny užívám, děti, vnoučátka mně záhy daly zapomenout. Ráno snídaně "v trávě", samozřejmě příměr, pod slunečníkem, následovala koupačka, rychlý oběd a hurá na kola. Jestě teď po 14 dnech se z toho vzpamatovávám, ale RÁDA. Prázdniny s vnoučaty miluji, duševně omládnu, naučím se novým slovům, která pro domluvení s mláděží jsou nutná. Rozhýbu mysl i tělo a ještě nějaký čas z toho žiju. Vážím si čas strávený s nimi, vím, brzy vyletí z hnízda tak, jako vlaštovky, budou se vracet, ale už jenom na chvilku. A je to správně, musí jít svou cestou a my rodiče, prarodiče nenápadnou radou jim můžeme korigovat směr. Mám dušičku, obavy, aby vybraly ten správný, ale i pády formují osobnost a k životu neodmyslitelně patří. Polovina prázdnin, velké loučení, srpen přede mnou, září, podzim, bílá zima, člověk pomalu zapomíná, kdy se probudil prvního ledna do nového rána. Je to fofr přátelé, tož, držme si kloubouky jedeme z kopce.

Krásné léto Vám přeje Vaše Aďka

 

SMRT
Smrt, ač nechceme,
okolo kosou mává,
smlouvá, vyjednává.
Za každou hodinu,
vteřinu ubírá sílu,
prosím, divej se dál,
až do vesmíru.
Hvězdy jsou blíž,
než se nám zdá.
Chci ti říct, chci uvěřit,
že tvůj život se nezmění,
až odejdu ti.
Přitul se, pohlaď mě,
poslouhej noc, tmu.
Dívej se se mnou
na hvězdy, daleko,
až do vesmíru.

Aďka, pátek 26. července 2024     

MOJE MÍSTA
Mezi nebem a zemí
mám svoje místo,
zahradu, stín pod
košatou korunou.

Mezi nebem a zemí
skrytá před světem,
čekám na vaše kroky
smích, čekám na
vaše návraty.

Mezi nebem a zemí
roste můj strom,
v zimě bez listí,
v létě s rudou korunou.

Mezi nebem a zemí,
je místo, kde naslouchám
větru, dešti a také
zde vzpomínám.

 

Věnuji Markétce.
Aďka, neděle 14. července 2024

 

 

 

 

Moje poezie přátelství psychika
Hodnocení:
(5.2 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Sýkorová
Mila Hani, nejsem taková pesimistka... tož, jednu z Ostravy pro vás... OSTRAVA V PÁTEK Pátek odpoledne, v ulicích Ostravy už život zvolnil. Vliju si dvě decky červenýho do žil. Srovnám myšlenky v hlavě, je pátek, jde mi to hravě. Zavíram oči, auta, tramvaje, klaksony mizí. Mizí stres, myšlenky černý, mizí známí i neznámí lidi. V pátek v podvečer uchopím opratě, možná se dostaví závratě z toho, že umím se radovat, bezstarostně snít. Miluji páteční večery, sobotní rána i neděli... Aďka, pátek, 21. června 2024
Hana Šimková
Aničko , žij si svůj hezký život a o smrti nepřemýšlej. Ta přijde, ale proč se v ní patlat. Napiš nějaký optimistický verš.Já jsem ochuzená i o slunéčkové dny, jak píši v povídce Život za oponou ale smutnit nesmím.
Anna Sýkorová
Hani Šimková, vracím se k Vaším článkům, zajímavé, často ovlivněné věkem, počtem tabletek, ránem, kdy je tělo neposlušné, ztuhlé... My dříve narozené máme obdobná rána, tělo, které občas stávkuje, někdo nemá ani Amálku, nemá sílu vyjít ven, nemá přátele. Mně pomalu odchází blízcí, přátelé, kamarádi... to vše na mne velmi negativně působí, přichází slova, verše, které odráží, vystihuni moje emoční rozpoložení. Ale mám zahradu, les, přátelé, manžela, děti, vnoučata, Matýska, jezevčíka a nsem šťastná za každé rano, den. Psala jsem a opět píši, ksem pokorná, vim, že n každý to štěstí má. Báseň SMRT. vyadřuje smutek, v krátké době odešlo mnoho kamaradů. Druhá oak vyjadřuje lasku k místu, které miluji a vzniká nejvíce mých veršů. Hani, přeji mnoho krásných, sluníčkových dnů. Aďka
Hana Šimková
Článek je pěkný,ale báseň hrozná.
Jana Jurečková
Aničko, moc vás zdravím. Fotka nahoře je plná optimismu, žijte přítomností. Nenechte se zesmutnit smrtkou....
Ludmila Černá
Paní Anno, máte pravdu, bohužel, narodit se můžeme, umřít musíme. Hezky jste to napsala. Smrt k životu patří, ať chceme nebo ne. Myslím, že strach ze smrti nás netrápí tolik jako strach z umírání. A proto "díky za každé nové ráno".
Anna Sýkorová
Vám všem děkuji za zpětnou vazbu. Opravdu s pokorou vkládám řádky na "papír", tak jak přichází. Fotografie-moment loučení a to je pro mě vždy těžké. Vždy si říkám, příští rok zase na schodech...
Naděžda Špásová
Anno S., nemyslím na smrt, ano je tu stále. Taky si občas vzpomenu na ty, kteří už tu nejsou. Jo a já jsem se za svobodna jmenovala Sýkorová.
Jana Kollinová
Obdivuji váš nadhled, pokoru i lehkost při zpracování tak závažného tématu - SMRT. Úvodní fotografie k článku to dokonale vysvětluje a navazující verše potvrzují, jakou vnitřní sílu máte díky opoře v harmonickém rodinném zázemí a to, co je v lidském pozemském životě definitivní, je pro vás v danou chvíli námět pro zajímavý článek. Líbí se mi i verše věnované Markétce, které jsou zjevně osobní záležitostí a nepřísluší mi se k nim vyjadřovat.
Soňa Prachfeldová
Chce se mi plakat, naše emoce pracují, někdy je lépe pro nás ubrat. Neutečeme, tak v mezidobí žijeme, jak nejlíp dokážeme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?