Obelstím zrcadlo, když se k němu obrátím zády?

Pro mě nejlepší zrcadla jsou lidé. V lidech nejlépe vidím své klady i zápory. Když na někom vidím nedostatek, není to jeho problém, ale můj.

Proč obelstívat zrcadlo, když z něj na mne kouká ten nejbližší ?

Pobavila jsem se...a jak píše Alča Tollarová, nejhorší zrcadla jsou ve zkušebních kabinkách, měli by je zrušit :-))

Milí íčkaři, dnes jsem jela výtahem, ve kterém jsou připevněna kouřová zrcadla! Úžasné! Člověk se hned vidí v tom lepším světle, a to bez poskvrnek. Ovšem jen do chvíle, než se uvidím ve vlastní koupelně. :) :) :)

Pěkné. Kdysi jsem slyšela, že se o půlnoci nemáme podívat do zrcadla, nechtějme to vidět. A už vůbec mít zapálenou svíčku. Umím si představit ten strašidelný obraz i odraz, ale nikdy bych to nezkoušela.

Moc hezké téma k rozjímání a stejně ošidné jako pohled do zrcadla. A navíc pěkně zpracované. 1*

A co zrcadla ve zkušebních kabinkách? Jsou to moji úhlavní nepřátelé :(

Ano paní Vargová, chápu, neboť mě hned napadla lupa. Také se mi stane, že chci příběh "přibarvit" něčím, o čem není řeč :-) Nejde přece o život, alespoň ne v tomto případě :-)

Super originální zamyšlení! Se zrcátky mám problém odjakživa, vždy nosím malé kulaté zrcátko v kabelce. Nikoliv abych se zhlížela (jak se to jeví), nýbrž abych se kontrolovala (saze, špína, rozmazané řasy,... i když teď už si řasy nemaluji, nepoužívám už make-up). Jsem tzv. napřírodno, ale v zrcátku se kontroluji pořád...

Paní Caklová, ano, kamarádi si hráli se zrcátky a s lupou! :)