All inclusive po česku, aneb zaplatil jsem, tak se nenechám omezovat
FOTO: Jana Vargová

All inclusive po česku, aneb zaplatil jsem, tak se nenechám omezovat

27. 7. 2024

Vždy na začátku a v průběhu letních měsíců se objevují články o vnímání pojmu "all inclusive". Jde o službu, kdy si host zaplatí neomezenou konzumaci jídla a pití s pestrým výběrem pokrmů a nápojů, a to bez dalších finančích nákladů.

Převedeno do české lidštiny: mám to zaplacené, tak se nebudu omezovat, budu si dopřávat od všeho dostatek. Jenže, člověk má jen jeden žaludek. A kráva je na tom stejně, jen ho má rozdělený do čtyř samostatných komor. 

Bohužel, mnoho Čechů při dovolených v zahraniční již několik desítek let náš národ dostalo na vrchol žebříčku neoblíbenosti, chamtivosti a nenažranosti. Ano, i takto jsme vnímáni u hotelového personálu při pohledu na chování v jídelnách a restauracích. Pominu, že tito jedinci neznají základní pravidla při konzumaci v bufetech a že není nutné na jeden talíř navršit tolik jídla, že odpadává na zem, když si hladový strávník může jít přidat. Někteří jedinci se chovají jako neurvalci a nevychovanci. Jak jinak vnímat, že i kvůli Čechům se připravují, někde i realizují,  opatření k zamezení plýtvání jídlem. Pokuty! Souhlasím. Pokud si někdo naloží tolik jídla, že ho pak nesní, ať to pocítí jeho peněženka. 

Jenže přejídání a nedojídání není jediný nešvar. Další špatná vizitka, která jde na konto Čechů, je odnášení jídla z bufetových snídaní, obědů i večeří. Stupidní vysvětlení přistiženého, že má zaplaceno all inclusive, a tedy na to má právo, je vnímáno jako buranství. Připravit si při snídani svačinu na dopoledne je nejen nepřijatelné, ale vzhledem k možnosti občerstvit se kdykoliv během dne, nesmyslné. Argumenty, že se někomu nechce odejít z pláže, neobstojí. Při nacpaném břichu po snídani lidskému organismu nějakou dobu trvá, než všechno stráví, a tak pocit hladu určitě nikoho takto nasnídaného nemůže přepadnout. A dále, tito jedinci neopominou dojít si na oběd i na večeři. 

V první polovině devadesátých let jsem doprovázela skupinu zájemců během týdenního zájezdu do Vysokých Tater, tehdy ještě jako součást Československa. Věkové složení účastníků od dvaceti do sedmdesáti let předvídalo zajímavé rozhovory a situace. Měli jsme zaplacenou polopenzi, začínali jsme večeří. Usínala jsem spokojeně, cesta autobusem do Tatranské Lomnice uběhla v přátelském duchu s podtextem seznamování se korunavné dobrou večeří. Nálada dostala trhlinu po snídani. Přišel za mnou hlavní číšník a upozornil mě, že moji rekreanti odnášejí jídlo z jídelny. Nevěřila jsem. Moji? To není možné! Jedna z mnoha informací, kterou jsem jim předala, spočívala ve sdělení, že jídlo se konzumuje pouze u stolu. Hanba, tento pocit ovládl moji mysl. Slíbila jsem, že pokud se jeho tvrzení potvrdí, zjednám nápravu. 

Okolo poledne jsme si vyhlédli restaurci, abychom se naobědvali. Téměř polovina účastníků našeho zájezdu vytáhla svačiny připravené ze snídaňové nabídky. Teprve po tomto prozření jsem ke všem promluvila a apelovala na slušnost. Druhý den jsem v průběhu snídaně pozorovala své strávníky a zasáhla ihned, když jsem zahlédla balení jídla s sebou. Jenže jsem nestihla vše. Opět za mnou přišel číšník se stejnou poznámkou jako předcházející den. Hanbou jsem byla rudá až za ušima, protože celý problém šel na mou hlavu - jako vedoucí celé výpravy jsem byla zodpovědná za chování svých svěřenců. Před odjezdem k dalšímu cíli jsem projevila nespokojenost nad chováním některých osob se zdůrazněním, že dělají ostudu ostatním Čechům. Snažila jsem se vysvětlit, že toto jsou neprosto zbytečné problémy, které poškozují naši pověst. Na nikoho jsem neukázala, nicméně ostatní již věděli, kdo stojí za touto blamáží a ostentativně dali najevo opovržení. Za celou situaci jsem se styděla do morku kostí. Do konce zájezdu byl klid a já, přiznám se, jsem se s touto skupinou ráda rozloučila.

Češi nejsou jediní, kteří se na dovolené chovají jako utržení z řetězu s cílem urvat pro sebe co nejvíce. A nejsou to všichni Češi, avšak puncem nevychovanosti jsme označováni za kdekterými hranicemi. Proto si kladu otázky: jak je možné, že se někteří z nás chovají jako barbaři? A neurážím barbary tímto přirovnáním? Kde zůstaly charakter, ušlechtilost, slušnost? Kde hledat příčinu tohoto chování, na které se upozorňuje stále častěji?

 

 

 

 

 

cestování dovolená životní postoj
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(4.7 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Ducháček
All inclusive? Jsou tomu dva dny co jsem se vrátil z Burgasu, kde jsme měli také All inclusive. Po pravdě nás bylo na hotelu asi 20 Čechů. všichni jsme se chovali normálně a neprofitovali. Zato bulharští hosté, jakožto místní se chovali jako dobytek. Plné talíře a né jen jeden. Nebyli schopní po sobě odnést nic ze stolu a porce jedli kolikrát jen způsobem ochutnání. To množství jídla co po sobě zanechali na stolech a řádně udělali i bordel, včetně vylitých nápojů. Měli jsme kliku, že se tam nenacházeli Němci. To je taky kapitola sama za sebe.
Ludmila Černá
Mám obavy, že tohle je problém bývalého "východního bloku". Moc do ciziny nejezdím, ale ona ta nevychovanost je vidět všude. Prostě když je někdo buran, postrádá základní společenské vychování, tak se podle toho chová. Vybavuje se mi komentář číšníka, který v padesátých letech obsluhoval "soudruhy". Netvrdím, že bych od pana Špačka dostala jedničku z etikety, ale něco mi naši do hlavy "dali". Maminka sloužila v židovské rodině, babička ve Vídni atd. Byly věci, které jsme museli dodržovat, ať se nám to líbilo nebo ne. A to jsem pak samozřejmě předávala svým potomkům. V červnu jsme dělali akci v rámci Místa přátelská seniorům. První přestávka, zmizelo občerstvení i většina lidí. Kultura moc neupoutala.
Dana Puchalská
Oprava... Nabrat
Dana Puchalská
Ano,nejen Češi. Léta letoucí jsem pracovala v hotelnictví a mohu toto ,,hamounství" posoudit. Nechtějte vidět,jak vypadaly pokoje ,respektive chladničky po jejich odjezdech. A nikdo jim to nevysvětlil. Občas to bylo úsměvné ale ... Návrat si plné kapsy vařených vajec, naporcovaných sýrů a másel,uzenin....
Irena Mertová
Na posledních dovolených to nebyli Češi, kdo se tak choval, ale jiné národy. Obecně, asketu aby na all inclusive pohledal... :-)
Zuzana Pivcová
Nechce se mi to nějak moc rozvádět, ano, zažila jsem na dovolených s CK mnohokrát, že byli naši lidé neomalení a tlačili se k jídlu a přecpávali se. Ale nebudu tvrdit, že to je náš fenomén, protože na takové dovolené jezdí zase určitý vzorek populace. Bylo to trochu podmíněno tím, že dřív u nás řada věcí nebyla včetně potravin, takže platilo to |Honem,honem, později už to nebude. To platilo i u jiných nákupů, v mém případě v Německu, skoro se stydím při vzpomínce, jak jsem poprvé nakupovala jako cvok v Západním Berlíně, kapsičky pro kočky, pelech, a pak jsem se s tím celý den nosila. Velmi rychle mě to přešlo. Britové nalezli v Londýně do letadla BA. přikryli se novinami a spali až do Prahy, večeře, nevečeře, nemuseli ji mít. Ale myslím, že dnes už se to srovnává. Vlastně, já už pět let necestuji, tak nevím. :-D
Dušan Brabec
Opravdu tento nešvar nevykazují jen Češi. Moje zkušenost ukazuje zejména na rekreanty z ruských oblastí a bývalých států SSSR - naloží si od všeho plné talíře, dají jedno sousto a vyhodí. A jsou si zase pro další vrchovaté talíře. U nich to bylo vždy do očí bijící a nehezké. Jinak souhlasím s postřehy Aleny Velkové. A dle mého se Češi od 90. let do současnosti hodně zlepšili. Jídlo berou opravdu jen poslední zbytky buranů - a pak je jim většinou z přežrání špatně... Nicméně mne překvapuje, že někteří jedinci jsou schopni jíst prakticky nepřetržitě formou různých svačinek, druhých večeří apod. Ale ono je to na jejich postavách vidět! A hlavně dětí, ti se pak z tlouštky a tukových buněk již do konce života nevyhrabou.
Zdenka Jírová
Zažila jsem to na dovolené ve Španělsku. Tam ale u východu stála služba, která podobná individua hned odhalila a museli to vrátit. Hanba. Ale s tím nahromaděným talířem a pak nedojedením jsem viděla i u Holanďanů.
Jana Šenbergerová
Když tak o tom přemýšlím, Barbara lze zcivilizovat, zatímco "hovado" zůstane hovadem.
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek mapuje určité situace, které bohužel stále jsou ale i budou.V každém zájezdu, na kterém jsem byla se vždycky našli jedinci, kteří jsou tak trochu svérázní. Nedělejme si iluze, že např. Ukrajinci či Angličané jsou naprosto dokonalí a my Češi zase jen ti nevychovaní.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?