Zápisník starého muže: Pes v domě

Evi M. máš pravdu, pořídit si pejska ve vyšším věku (zvláště štěně) je nezodpovědnost. I proto jsem dala domov Robinovi, kterému je dnes už 14,5 roku. Ale ty si cestičku k pejskům vždy najdeš třeba jen s venčením. Dříve bohužel byli často psi u boudy uvázáni, byli to chudáci. Kdo se nemůže psovi věnovat, ten si ho nemá pořizovat. Vidím to i u nás v domě. Venčí je krátce, neznají co to je jít na dlouhou vycházku do přírody...

Celý svůj život, až do seniorského věku jsem byla obklopena pejsky. Nyní už jen venčím kamarádčinu fenku, pořidit si vlastního pejska v tomto mém věku by byla nezodpovědnost.

Psy i kočky miluji, psa jsme sice měli jen jednou, boxera. Moc jsme si s ním užili. Kočky chovám celý život a jsou mé věrné společnice. Psy si užívám u své dcery, má dvě borderkolie, které mne milují a radostně mě vítají, když přijedu.

Marně jsem si ze všeho nejvíc přála psa. Teprve s manželem jsme si pořídili pudlíka, jako dětem.. Po pauze na cestování druhého a já mám fenku havanského psíka..Parťačka na stáří asi stejného věku.

Nadi, kamarádka má 2 čivavy. Mates se vydržel chovat celou dobu, co jsem byla na návštěvě. Jeho psí kamarádka jen záviděla.

Měli jsme 9 let jezevčíka Borka. Byl na dvoře, ale někdy jsem si ho vzala domů na klín k televizi. Nebyl milý ani přátelský, spíš naopak. Sousedé si ztěžovali, že pořád štěká. Jenže s tím nešlo nic udělat. Poslední kapkou bylo, že pokousal tchána a musel pryč. Od té doby už chováme jen kočky.

Psi a kočky jsou moje velká láska od dětství. Pejsky máme pořád, bydlíme v paneláku, tak jsme si oblíbili čivavy.