Vzpomínám...
Ilustrační foto: Pixabay

Vzpomínám...

13. 7. 2024

Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do krásných mladých let. Už jsem se na portále zmiňovala o cestě, která nám byla osudem vyměřená, to myslím cestu, která nás svedla s mým mužem dohromady. Snad to tak mělo být.

Dnes je to právě 59let, co jsem ho poprvé spatřila, teda jen na dálku. Můj život se tenkrát ubíral jinými směry, ale večer byla pouťová zábava a já se tam vypravila. A "on" přišel pro mě tancovat. Byli jsme si sympatičtí, ale z mé strany to asi bylo vše, protože jsem tenkrát myslela na jiného. Takže nic, i když můj mladý muž měl o mě zájem. Moje láska mi nevyšla, tak jsem si na svého tanečníka často vzpomněla, ale nevěděla jsem, kde ho hledat. Osud ale udělal své, a asi po roce a čtvrt jsme se zase potkali, tentokráte v Plzni. A začal román, prožili jsme spolu 56let, máme spolu dceru a syna, 4 dospělé vnuky a ještě dvě pravnoučata, Emmičku a Kae. Prožili jsme hodně dobrého, ale i dost špatného, ale já ho milovala a pořád miluji. Když začal muž před 8 lety marodit, netušila jsem, že to bude tak kruté. Jenže on byl velký bojovník, dostal se z mnoha problémů. Po třech letech po nemocnicích nám bylo dopřáno být spolu čtyři roky, ale už s velkým omezením. On, bývalý sportovec a statečný chlap, já jsem byla vděčna osudu, že ho mám nablízku.

A pak se to stalo, před ránem jsem se probudila a on seděl na zemi s bolestným pohledem. Asi chtěl na WC a upadl, později se ukázalo, že měl ještě covid. Asi tušíte, můj muž si zlomil krček, a protože ho nemohli operovat, tak se 4měsíce léčil v léčebně, vše vypadalo dobře, tak jsme si ho vzali domů, velká dřina a taky další zdravotní problémy. Byl doma 14 dní, postupně chřadl, později jsme byli nuceni ho dát do nemocnice, kde se dobře postarali, ale on už neměl sílu a za 3 dny zemřel.

Chtěla bych poděkovat synovi, který zůstal doma a dělal, co se dalo, snaše, dceři, všem 4 vnukům a taky těm malým, všichni ho milovali. A já tu sedím jak Y a nevím, kterou cestou se vydat, aby to mělo nějaký smysl. Od nás z okna vidím na hřbitov, kde můj milovaný leží, chodím tam skoro každý den a vzpomínám. Dnes je pro mě, teda pro nás významný den, 59 let se známe, myslela jsem si, že bychom mohli tu 60tku udělat, ale už není návratu, už nikdy nepřijde, už mě nikdy nepohladí, už nikdy neřekne "mám Těm rád". Já vím, že život jde dál, ale ten můj to nějak nedokáže pochopit.

Ano, je jedenáctý červenec,
byl jsi můj mládenec,
potom můj muž, táta našich dětí,
čas rychle letí, jen já se cítím sama
a vzpomínám!

 

 

 

 

manželství rodina vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Seitlová
Jirko, krásně jste zavzpomínala na svého manžela. Rozumím vám i mě tento osud potkal a nikdy na svého muže nezapomenu i když je to již mnoho let.
Libuše Křapová
Jitko, každá bolest chce svůj čas. Prožili jste spolu dlouhá vyplněná léta, máte na co vzpomínat. A společné děti, vnoučata a pravnoučata je to nejlepší, co se vám dvěma povedlo. Vzpomínejte, možná si ve vzpomínkách ještě trochu popláčete, určitě se nad něčím hezkým zasmějete. Ale vy máte pro koho žít. A také je možné, že i když na manžela nikdy nezapomenete a navždy zůstane ve vašem srdci, s úžasem zjistíte, že se tam našlo místečko i pro někoho jiného. Tak, jak se to stalo mně. Přeji vám hezké další dny.
Jitka Chodorová
Děkuji Danielo, je to přesně tak, jak píšete, jen bych k tomu dodala, že Váš muž a můj muž měli stejné jméno, krásné jméno JAN, to jen tak mimochodem. Přeji Vám, pokud možno spokojený život a hodně krásnýchj vzpomínek. Děkuji Jitka
Daniela Řeřichová
Paní Jitko, jak já Vám rozumím. Za pár dní tomu bude pět let, kdy odešel po 47 letech naplněných láskou, prací a vším, co k životu patří, můj muž. Byl to šok, bezmoc, stesk, který fyzicky bolí. Po čase jsem našla motivaci jít dál a také vím, že můj Jan mě nechtěl nikdy zarmoutit. Ale ta jizva v srdci se úplně nezahojí. Myslím na Vás a přeji vlídné dny příští.
Jitka Chodorová
Děkuji Honzo, vím, jak bych se měla chovat, ale nějak mě to zatím nejde, přeji Ti ještě radost a spokojenost.
Jan Zelenka
Jitko, dobře tě chápu, prožil jsem něco podobného. Šest let se žena trápila s rakovinou, celou tu dobu byla doma a staral jsem se o ní. Je na hřbitově v Čelákovicích, kde se o ni dcera vzorně stará. Ale pořád je pro co žít. Zůstaly nám pěkné vzpomínky a také rodina. Hodně sil do dalšího života!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.