O tom, jak jsem rozmlouval s bačou a nepřivedl ovce na salaš

Určitě by takový správný bača nikdy nevyměnil svůj život za život někde v kanceláři. A matce prirodez rozumí víc, než vystudovaní odborníci.

Milan Pepo - připomněl jste mi dětství, kdy jsme občas jezdili za tetou a strejdou, kteří se živili chovem ovcí. Bylo to v Čechách a strejda byl už vzhledem pravý slovenský bača. Od něj jsem se dozvěděla, že se ovce bahní, viděla bohužel i pomáhat na svět mrtvému jehněti, nebo naopak zachránit dvojčata... Bylo mi tak cca 8-11 let a nikdo se nepozastavoval nad tím, co vidím, že mohu mít trauma...?. Byl to prostě život,který se mi moc líbil, ač jsem Pražák. Chodili jsme i na pastvu, ovšem ovce si ohlídal čuvač jménem Princ. Měl přehled jak o 300 ovcích, tak o nás dětech ?. Moc ráda na vše vzpomínám...

Kde jsou ty časy, kdy jsem zběhala všechny slovenské hory a pohoří! Jenže to mi bylo dvacet a vážila jsem polovic, co dnes :-))

:-) Pěkné s přídechem nesdělitelnosti, jako vesničan protažený selskými dvory mezi koni, kravkami, čuníky, kozami a drůbeží tuším opravdový zážitek :-)

Tak o ovcích jsem se kdysi dozvěděla věci, o kterých normální městský člověk vůbec neví. Byla jsem měsíc na léčení na Slovensku v Lúčkách. Je to krásné místo na předhůří Nízkých Tater. Na lukách se pásly krávy s velkými zvonci na krku, aby se našly, kdyby se zatoulaly. Jeden cíl našich procházek byla salaš s množstvím pasoucích se oveček a s jejich hlídači- několika a bači a psy. Chodila se tam ochutnávat žinčica / zkvašené ovčí mléko/. O tom, jak pást, dojit a ošetřovat ovečky jsme se dozvěděli samé zajímavé věci. Dodnes si je pamatuji. Byly to hezké procházky mezi ovečky.

Jsi prostě dobrodruh a o svých zážitcích umíš betelně psát.

Na Slovensku jsem byla dvakrát a vždycky služebně. S tím pitím jsem si to taky vyzkoušela, místní pánové byli opravdu pohostinní. Možná taky proto, že mi bylo 23 let.

Tak to je zase článek který mě dostal. :-) Teď se trochu ,,odkopu". Byť jsem se v životě živil něčím úplně naprosto odlišným i s tím diplomem, tak jsem v sedmdesátých letech absolvoval ,,vysoků bačovsků" v Nečtinách na sev. Plzeňsku. V Nečtinách bylo jediné zemědělské učiliště v Čechách zaměřené na chov ovcí. Na Slovensku to bylo v Záblatí u Trenčína. Tak mi dovolte takové ,,matné" vzpomínky z před padesáti lety. ;-). Předně... byl to krásný čas ,protože mi bylo nějakých patnáct. A já vůbec netušil, že skončím s vysokoškolským diplomem po xxx letech někde v úplně jiném oboru. Takže vzdělání... :-) Ono ti bačové a ovčáci nebyli žádní pitomci. Možná neměli žádné vzdělání, ale ani mobilní buňky se satelity jako dnes. Když vyšel volný čas tak četli. A četli tak, že strčili do kapsy leckterého intelektuála. Spaní s ovcemi... Taky dobrý. Bylo to mimo pravidla, ale pan ředitel Štejfa tak nějak vždy přivřel oči, když jsme v době bahnění ( ovce nerodí, ovce se bahní) spali na ovčíně a snažili se být u každého porodu. Trochu odbočím... pozděj jsem rodil telata, selata, hříbata... naprosto nepřenositelný prožitek, když pomůžete na svět novému životu. Ráno jsme ve třídě při češtině spali a smrděli jako... Co dál... Aha, ovčáčtí psi. Měli jsme Dianu. Diana byla nádherný slovenský Čuvač. Byla to osobnost a stádo bylo její. Nás tedy brala shovívavě, ale nedej bože, aby se někde při pastvě z lesa neobjevila liška, toulavý pes nebo turista. ( Medvědy a vlky jsme tehdy na severním Plzeňsku neměli). Liška pes by to odnesli, turista... no nevím. Tak co dál z těch střípků? Žinčica... no to bylo dobrý. Já byl na ní od babi ze Slovenska zvyklý. Kluci z Beskyd taky. Donesli jsme jednou na internát kbelík čerstvé žinčice . Tak jo, jdeme na to. Děcka z města se na to vrhly. Já na to koukal a bylo mi jasné, že bude průs.r. Tedy ne tak prů.r jako spíš průjem. A taky že byl . Myslím, že půlka třídy měla tehdy poněkud řídkou noc. Dalo by se toho reagovat víc na téma ,,Já a ovce." Rozloučím se jedním obrazem. Měli jsme v Nečtinách i koně. Já si vybavuji... je mi šestnáct. Sedím na koni a proháním se kolem stáda ovcí na lukách za Plachtínem. Diana to štěkotem merkuje kolem a děcka se válejí u meze a čekají až se na Flekovi, Sirovi vystřídáme. Modrá obloha, zvlněné zelené pláně... ovce a psi a koně a spolužáci... Ale to už je mimo téma článku. :-(

Já halušky s bryndzou nemusím. Ale jedla jsem se zelím, ty jsou dobré :-)

Takové halušky s pravou brynzou bych si také dala, jen to spaní s ovcemi na seně už bych si teď raději odpustila. Ale hezky se o tom čte.