Vzpomínky na prázdniny před 50 lety

Krásné vzpomínky, lecos z té doby jsem zažila i já. Milan Pepo - hezké je i Vaše povídání.

Krásné vzpomínky.

Kremeše si dáváme na Slovensku často. Vždy jsem se domnívala, že je to prostě od slova "krém", nic složitého bych v tom nehledala. Jsou to řezy z listového těsta a mezi dvěma plátky těsta je vysoká vrstva žloutkového krému + vrstva šlehačky. Nahoře bývá cukrová poleva. Vlastně je to podobný zákusek jako žloutkové věnečky se šlehačkou a cukrovou polevou. Jen místo odpalovaného těsta je listové těsto. A místo kulatého tvaru to bývají kostky nebo obdélníky. Je to mňamka :-).

Děkuji Jindřichu. Žádné zdroje nemusí nic tvrdit. Je mi to jasné. Pocházíme z Békéscaby. Už jen podle příjmení. :-) Tedˇjen sehnat ten správný recept podle babičky. ;-)

Milan Pepo: "...nevím jak se to řekne česky. Slovensky to byly kremeše..." Blesková internetová rešerše :-) napovídá, že do češtiny se to nepřekládá; některé zdroje tvrdí, že to slovo je maďarského původu.

Taky jsem si spočítala, že mi bylo 28 a už jsem byla maminka.. Ale vzpomínání na prázdniny se mi líbí. Tak psát o dětství nebo dospělosti?

Moc hezké vzpomínání, jak bylo to naše dětství tehdy podobné. Zrovna, jako dnešní děti budou mít jednou podobné vzpomínky. Každá doba má své. Tehdejší nebyla tak hektická.

No jo. :-D Červené trenýrky , vytahaný nátělník. Na nohou žabky, do lesa gumovky o tři čísla větší. Pili jsme z potoka, jedli nezralá jablka, žvýkali šťovík. Lezli po stromech. Klackem prošťourali každou díru v zemi. Když to byla křeččí nora bylo dobře. Když zemní divoké vosy tak hůř. Odřená špinavá kolena léčili rozžvýkaným šťovíkem. Ráno jsme vypadli z domu ještě se zalepenýma očima. Na oběd nás babičky sháněly po celé vsi, nebo našich bunkrech a skrýších. Večer byl problém nás dostat domů. Koupali jsme se v plechové vaně ve vodě tak sotva vlažné. Po hygieně žádná televize. Utekli jsme na svah, kde byla lavička na které sedávalo stařešinstvo. My seděli v trávě kolem a poslouchali jejich povídání. Tahle ta ,,televize" svítila hvězdnatou oblouhou a svatojánskými broučky. Domů nás vyprovázeli netopýři a sýček z protějšího hřbitova. Ráno nás budil kohout a kejhání hladových hus. Vstávali jsme dřív než doma do školy a naší povinností bylo postarat se o havěť. Babička s prababičkou se už motaly po kuchyni. V kamnech praskala polínka a snídaně vždycky chvíli trvala než se rozehřály pláty. Děda vstával někdy v noci a jako mašinfíra už byl někde u Jablunkova. V neděli se ráno rychle nakrmilo a babička nás oblíkla do svátečního. Šlo se přes pole do města do kostela. Modlit jsme se se sestrou neuměli, ale vždy nás děcka z ateistického Ostravska lákala ta atmosféra. Po mši se šlo do cukrárny a už jsme spěchali domů, aby babička stihla sváteční oběd. Po obědě jsem ze sebe ihned svlékl tesilky a bílou košili a hurá do ,,venkovního." Děda si po obědě zdříml a když v pondělí neměl štreku tak šel se sousedy odpoledne na pivo. Nás večer čekalo překvapení, koláče, buchty a... nevím jak se to řekne česky. Slovensky to byly kremeše, takové pudinkové řezy. Ty jsem měl nejradši. Měsíc u babičky utekl jako voda. Čekal nás ještě pionýrský tábor a pak dovolená s rodiči. Po příjezdu domů jsme museli hned do vany máma nás drhla nadvakrát a láteřila, že jsme jako čuňata. Po prvním vykoupání se z nás drolily kousky špíny a tak se to muselo vzít nadvakrát. Tož tak ;-) Děkuji za připomenutí prázdnin, kdy byla tráva zelenější a louky květnatější a nebe modřejší a voda čistější a tam kde byla pole a louky nestálo sídliště a fabriky a pár metrů za domem nevedl dálniční obchvat :-( A hlavně nás nikdy nenapadlo přijít za dědou a říct jako mí prapotomci, když ke mně na vesnici přijedou ,,já se nudím."

Dobrý den, paní Münsterová, omlouvám se, ale bál jsem se, že vám přidám léta, což by asi bylo horší... :-)

Maruško, nejsi první, kdo si všiml, že nesedí roky. Samozřejmě, že to bylo asi před sedmdesáti léty. Já ten článek nazvala jinak,ale toto je práce redakce. Změnili název. Nevadí mi to, ale tentokrát se přepočítali.