Ilustrační foto: Pixabay

Můj seniorský den: funguji na sluneční baterie

21. 6. 2024

Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych řekla, že funguji na sluneční baterie. Zamračený den mi bere veškerou chuť do života, bolí klouby i kuří oko a já mám pocit, že je mi nejmíň stopadesát let.

Jarní soutěž 2024 Můj příběh

Autor: Marie Faldynová

Hodnocení:

(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 23.6.2024 12:12

Maruško, jste nesmírně aktivní a to se mi moc líbí. Hned je život lehčí a hezčí, když ho umíme vyplnit něčím, co nás baví.

Alena Švancarová 22.6.2024 22:43

A tak se má žít,pokud zdraví dovolí.

Eva Mužíková 21.6.2024 21:25

Z Vašeho článku cítim, že je psán od srdíčka. Takové mám moc ráda.

Hana Rypáčková 21.6.2024 20:02

Taky jsem na sluneční baterie a z Jižních Čech. Ten čaj ve velkém se mi líbí.

Jana Jurečková 21.6.2024 19:19

Já mám taky ráda, když je venku hezky. Příroda se usmívá a vybízí k procházkám. Hezky jste to napsala.

Naděžda Špásová 21.6.2024 14:10

Omlouvám se za tu jednu hvězdičku, správně má být ******. Taky jsem dost pletla, mám několik svetrů, nosím je v zimě. Nikdo už o pletení nemá zájem. Přeji hezké léto.

Zpět na homepage Zpět na článek

Můj seniorský den

Dnes se dost ochladilo a já jsem se po včerejším sázení brambor celkem dobře vyspala. Takže můj…

Marie Ženatová

Člověk míní život mění - Divadelní kalhoty

Ve svém posledním zaměstnání jsem se spřátelila s Ajkou. Je o dva roky starší, než já. V práci měla…

Marie Faldynová

Můj seniorský den

Zamýšlím se, jak prožívám ten svůj volný seniorský den. Co dělám, měla bych a co nedělám, na co se…

Libuše Juráčková

Můj seniorský den aneb stáří

Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.

Ingrid Hřebíčková

Seniorské radosti: Moje nové i staré lásky

Prvního května, o státním svátku jsem si odsloužila svůj první den v nové práci! Provedla jsem dvě skupiny návštěvníků, kolegyně Šárka taky dvě. Ta moje první byla snad dvacet, nebo ještě víc lidí. Nějak jsem si je v tom šoku nespočítala! A to mezi nimi byly i děti, to je vždycky trochu loterie...

Dana Straková