Člověk míní život mění - náš neplánovaný syn
Ilustrační foto: Pixabay

Člověk míní život mění - náš neplánovaný syn

19. 6. 2024

Nevím, jaké zkušenosti máte s plánováním potomků. My jsme po svatbě plánovali čtyři děti. Ale už na prvního syna jsme si museli počkat déle, než jsme si mysleli a naopak druhé dítě - dcerka - přišlo už po dvou letech, kdy nám bylo jasné, že čtyři děti asi radši ne. V té době jsem mohla být doma 2 roky s každým, takže v tomto směru jsem byla spokojená. Ale už jsem se těšila do práce.

Manžel dostal byt v jiném městě, takže jsme se stěhovali a co jsme měli po dětech, jsme rozdali. Už to potřebovat nebudem, říkali jsme si. Jenže v novém bydlišti jsme čekali nové dítě.

Že nepůjdu na potrat, jsem věděla, nikdy bych si to neodpustila, ale že bych byla nadšená z dalších let na pískovišti a dalších plen, polívčiček a kašiček - to jsem tedy nebyla. Zato děti byly z malého brášky nadšené. Vozily ho v kočárku, hrály si s ním, učily ho chodit a povídat a věnovaly se mu víc, než jsem čekala.

Vydání s dalším dítětem zase tolik nebylo. Kamarádky mi nanosily tolik oblečení, že by stačilo na dvojčata, kočárek po jednom dítěti jsem koupila levně a co se muselo dalšího dokoupit, jsme zvládli bez větších problémů. Šetřit jsem musela, ale co bylo třeba, jsme měli. 

Když jsem nastoupila do zaměstnání, dostal syn v jeslích první astmatický záchvat. A bylo zase všechno jinak. Babičky jsme neměli a platit paní na hlídání znamenalo dát tolik, že vlastně bylo jednodušší zůstat v domácnosti. Vzdala jsem se práce, která mne opravdu bavila a byla doma se synem, dokud nešel do školy.

To už jsme ten můj plat naléhavě potřebovali, protože nejstarší syn šel do učení. Když dostal pracovní oblečení a obuv zadarmo, ulevilo se mi. Začala jsem prodávat u soukromníka, který mi trpěl absence, když syn byl nemocný a tak bylo zase o starost méně. Ale na to, jak se mi dvouletý syn dusil v náručí a já jen bezmocně přihlížela, vzpomínám dodnes a nikomu bych to nepřála.

Někdy v té době přišla do naší obce církev se zajímavým programem. Tehdy jsem vydala svůj život Pánu Ježíši a s chutí se účastnila všeho, co v církvi organizovali. Obě starší děti jezdily s jinými věřícími dětmi na tábory, naše rodina mohla jet na dovolenou s ostatními členy sboru, rok po mě uvěřil manžel a starší děti. Spousta záležitostí byla jednodušší, než v životě bez Pána Boha. Dokonce mi jedni manželé vyřídili vzkaz od Pána Boha: tvůj syn bude z astmatu uzdraven.

Přiznám se, že jsem tomu nevěřila. Ale Pán Bůh svoje slovo potvrdil. Syn sice musel brát léky, ale jeho zdraví se zlepšovalo a když šel na střední školu, bydlel na internátě a bral léky už jen nepravidelně a potíže neměl.

Po střední škole nám navrhl, že zkusí vysokou školu. Souhlasili jsme a syn v Plzni vystudoval elektrotechniku a získal titul inženýr. Aby si našel věřící manželku, vystudoval také teologii a získal nejen titul bakaláře, ale i hodně zkušeností se službou v církvi a manželku, která má také bakalářský titul z teologie, navíc umí i dobře vařit, peče úžasné moučníky, děti vychovává s klidem a rozvahou, ale umí být i důsledná. Také ona ráda pracuje pro církev, vedou děti k víře a učí je správným mezilidským vztahům. Mají se rádi i s rodinou synovo sestry, která také má věřícího manžela, také oba pracují v církvi s mládeží a ukazují na jistoty, které dává život s Bohem. Prostě z nich mám radost.

Nejstarší syn, kterého jsme si tak dlouho přáli, odešel z církve a našel si špatné kamarády. Dodnes jsou s ním problémy. Jestli se k Bohu vrátí, může svůj život prožít smysluplně. Ale zatím se pro to nerozhodl.

 

 

 

 

 

Jarní soutěž 2024 Můj příběh rodina
Hodnocení:
(4.8 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Upřímné vyznání. Děkuji. Vašemu nejstaršímu přeji, ať najde to, co hledá. Hlavně, aby byl spokojený sám se sebou. Víru nemá cenu nikomu nutit, je to jen mezi vámi a Bohem nebo Vesmírem, je to velmi osobní a každý k tomu musí dozrát sám. Je úžasné, co vše vás a vaši rodinu potkalo.
Dana Divišová
Paní Marie, můj muž je ateista, ale dobrý člověk. Taktéž i mé dvě pokřtěné, ale bohužel ateistické děti. Přeji vám, ať váš syn najde v životě správnou cestu. Tímto si prošli i mí kamarádi a dnes se jejich kdysi problémový syn už usadil. Pracuje a své rodiče už i navštěvuje. Dopřejte dospělému synovi jeho volbu. Třeba potřebuje jen toleranci. nebuďte jako rodiče homosexuálů.kteří se odmítají s tímto smířit...a nikdy nenajdou s dětmi společnou cestu...
Eva Mužíková
Věřící nejsem, ale nikomu jeho víru neberu. Každý si volí cestu, která mu vyhovuje. Tak je to i s Vaším nejstarším synem.
Marie Macková
Velmi upřímné povídání. Málokdy v sekulárním médiu je tak jednoznačné vyjádření víry a sounáležitosti s církví. Přála bych Vám, aby nejstarší našel správnou cestu, někdy to trvá déle. Neplánované děti zvyšují zátěž, ale obohacují rodinu. Máme s tím zkušenost. 4 děti, 13 vnoučat, šrumec a nádhera současně.
Marie Měchurová
Věřící nejsme, ale máme velkou rodinu, kde je nám moc dobře, a máme se všichni rádi. Taky se nám narodila neplánovaná třetí dcera. Třetí mateřskou jsem si moc užila, starší děti už byly ve škole. Máme pět vnoučat, dvě velké a tři malé.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

22%

Nevím, neumím to odhadnout

18%