Za tuhého socialismu jsme to měli mnohem jednodušší! Krásná doba to byla!

Hezká úsměvná vzpomínka, trochu ironie, trochu nostalgie. Myslím, že většina tehdejších dětí má podobné vzpomínky. Neměly jsme mobily, internet a ne každý se dostal k jiným informacím než nám byly oficiálně předkládány. No a co? Na starosti čas přišel, přišel i na poznání i na to srovnávat jednotlivé etapy žití. Děkuji Zuzko. Přelítla jsem komentáře a je mi z nich smutno, některé jsou opravdu zlé a nesnášenlivé. Za každou cenu do všeho zamontovat politiku a vůbec ne tu lehkost bytí :-), která je vlastní dětem. A nebo byla? Nejvíc mi je líto člověka, který píše pod Monika Monca, člověk nešťastný a zlý ten se nemůže mít dobře v žádné době. A hrubost příspěvku je toho dokladem. A je mi jedno, co si bude o mně myslet.

Jitka Caklová 03.07 12:38: "Pro mě je důležitá přítomnost..." Ano. Život je to, co je teď. Co bylo, je pryč, co bude, nikdo neví.

Jojo, krásná doba to byla, škoda jen, že to tak rychle uteklo......

Také jsem za socialismu prožila hezké chvíle. Byla jsem mladá, vdala jsem se, porodila dvě krásné děti, postavila si dům........, tak mám dnes pro co a z čeho žít. Pro mě je důležitá přítomnost, jak jsem napsala 09:49.

Ano ten příběh je té ženy!! K tomu se máte vyjadřovat a ne kázat vodu a sám pít víno :-) :-) "Z některých diskuzí zato páchne opět ideologie, která nemá s krásným prožíváním nic společného. Jindra"

Paní Caklová, i ve vězení měli lidé pěkné chvilky. Proč pořád tou politikou zaplevelujete pěkný příběh. Také já za socialismu jsem zažil pěkné chvíle. Nic není černé a bílé. Život je strakatý. Jindra

Jenže ten příběh je té ženy, co ji napsala!!! K tomu se máte vyjadřovat. Jindra

Pro mě se vůně člověčiny line z krásného prožívání přítomnosti v lásce k životu ♥

Krásný článek. Voní z něho člověčina. Z některých diskuzí zato páchne opět ideologie, která nemá s krásným prožíváním nic společného. Jindra

Co se týká mne, nerada vzpomínám na své dětství. Nebylo hezké. Makali jsme my tři nejstarší ze čtyř dětí jako ti pověstní broučci. Do školy na příští hodinu jsem se učila pod lavicí, domácí úkoly často o přestávce. Přesto jsem na vysvědčení mívala jedničky a jen sem tam dvojku. Za to mládí už bylo v mé režii, a na to vzpomínám ráda. Velmi ráda, zdůrazňuji. Takže ať si vzpomíná každý, na co chce. A že někdo nechápe ironii a nadsázku - je to jeho věc. Já sama ji znám, poznám a rozumím jí. A neznamená to, že se se cítím stará na duši. Pouze jsem toho víc zažila a víc pamatuji.