Ukazuje na schopnost jednotlivých porcelánek vstřícně reagovat na dobové podněty a požadavky i přinášet vlastní návrhy a řešení, zdůrazňuje význam úzké vazby mezi progresivním výrobcem a designérem. Koná se v roce, v němž uplyne 230 let od založení druhé nejstarší porcelánky v Klášterci nad Ohří.
Počátky výroby porcelánu v Čechách
Počátky českého porcelánu sahají k přelomu 18. a 19. století, kdy přední evropské porcelánky již prošly vrcholnými obdobími rokokové a klasicistní tvorby. Český porcelán nejprve navazoval na oblíbené cizí vzory, brzy si však našel vlastní směr a podobu a mezi evropskými výrobky zaujal rovnocenné místo. Výroba porcelánu se rozvinula během několika desetiletí na Karlovarsku, kde se pro ni nacházela bohatá naleziště surovin. V roce 1792 byla založena porcelánová manufaktura v Horním Slavkově. Tvary porcelánového zboží vyráběného během prvního desetiletí 19. století se podobaly tvarům z německých porcelánek – hruškovité konvice či válcové tvary se zalomeným uchem s jednoduchou výzdobou kobaltem, purpurem nebo zelenou a žlutou barvou. Kromě slavkovské manufaktury je vyráběla také porcelánka v Klášterci nad Ohří, založená roku 1794, a o deset let později i manufaktury v Březové a Kysiblu (dnes Stružná). Společným znakem všech začínajících místních výroben byla nekvalitní namodralá či našedlá hmota, silný střep a časté praskliny.
Malířské období empíru
Pro porcelánku v Horním Slavkově i veškerou výrobu porcelánu v Čechách byl zásadní rok 1812, kdy obdržela z Vídně k výrobě porcelánu privilegium. Po zastaralých durynských předlohách zdobených jednoduchou malbou se stala novou inspirací produkce porcelánky ve Vídni. Díky školeným „pestromalířům“ se zvyšovala umělecká a estetická úroveň malby. Objevovaly se dokonalé drobnomalby s romantickými krajinnými motivy, mytologickými, žánrovými či loveckými výjevy. Zlepšovala se i kvalita porcelánové hmoty a glazury. Po jednoduchých tvarech vídeňské formy přichází inspirace z Míšně a Berlína. K porcelánkám přibyla roku 1815 manufaktura v Lokti, ve třicátých letech pak ještě v Dolním Chodově. Porcelán začaly vyrábět i továrny zavedené na fajáns v Dalovicích, Praze a Staré Roli. Veškerá produkce porcelánového zboží musela být opatřena vtlačenou nebo malovanou značkou.
Český porcelán doby biedermeieru
Tak jako jiné uměleckořemeslné výrobky, přizpůsobovala se i podoba porcelánu ve dvacátých letech 19. století potřebám a požadavkům uživatelů z prostředí aristokracie, a zejména bohatnoucí vrstvy měšťanstva. Slábne soustředění na užitkovou roli předmětů a převládá důraz na jejich zdobnost, eleganci a reprezentativní vzhled. Zlepšuje se i kvalita porcelánu. Dřívější biblické, mytologické či žánrové figurální motivy rozmnožuje řada dalších námětů – portréty známých osobností i zcela neznámých měšťanů, symboly a alegorie lásky a věrnosti, miniaturní kopie proslulých obrazů nebo složité ornamentální dekory. Poptávka je po pestrých a botanicky přesných malbách květin, které vycházely vstříc populární květomluvě. Na koflíkách jsou zachycovány pohledy na Karlovy Vary, Teplice a další lázeňská města. Na Výstavě průmyslových výrobků v Praze roku 1829 představila slavkovská porcelánka vázy, koflíky a talíře s vyobrazeními Prahy a dalších známých měst a míst.
Tradice lázeňských koflíků
Významné osobnosti katolického i protestantského vyznání z okolních zemí jezdily do Karlových Varů jako místa náboženské svobody. Na radu svých lékařů užívali členové šlechtických i panovnických rodů lázeňské a pitné kúry. Zatímco ruský car Petr Veliký pil při svém pobytu v letech 1711 a 1712 vodu ještě z hliněné nádobky, rakouská císařovna Alžběta Kristina, matka Marie Terezie, používala roku 1721 již koflík porcelánový. Tento koflík vyrobila císařská vídeňská porcelánka a následně ho vyzdobil malíř Ignác Preissler z Kunštátu. Jedná se o nejstarší a nejvýznamnější doloženou porcelánovou nádobku, která kdy sloužila k pití lázeňské vody. Na konci 18. století byly z Vídně do Karlových Varů dováženy stovky tvarově jednotných koflíků, zdobených zejména karlovarskými lázeňskými motivy. Koflíky místní výroby je vystřídaly až na konci prvního desetiletí 19. století.
Český porcelán ve stylu druhého rokoka
Vliv druhého rokoka, stylu, který se ve Francii rychle rozvinul po nástupu Ludvíka Filipa Orleánského na královský dvůr (1830), pronikal do Čech od poloviny třicátých let 19. století. Český porcelán se tak kolem roku 1835 opět zřetelně proměnil. Důraz je kladen na působivou modelaci předmětů, složité reliéfní křivky a plastické doplňky. Výrazné tvary souprav, váz, kalamářů, hodinových schránek a dekorativních předmětů omezují možnost malby, která ztrácí hlavní roli a soustřeďuje se jen na zvýraznění dekoru, bohaté zlacení a zaplnění volných ploch pestrobarevnými květinovými motivy. Nejzřetelněji na podněty druhého rokoka reagovala porcelánka v Lokti. Své výrobky předvedla v roce 1836 na Výstavě průmyslových výrobků v Praze a předznamenala směřování produkce ostatních porcelánek v dalších dvou desetiletích.
Český porcelán ve 2. polovině 19. století
Po polovině 19. století nastaly ve výrobě porcelánu významné změny. Ekonomickými důvody podněcovaná snaha porcelánek zintenzivnit výkonnost a rozsah výroby se promítala do rozšiřování a modernizace provozů. Zatímco ještě v šedesátých letech patřily porcelánové soupravy a dekorativní předměty k nadstandardnímu, spíše luxusnímu vybavení měšťanské domácnosti, zprůmyslnění a sériová produkce proměnily porcelán během dalších desetiletí v dostupnější a levnější zboží, ovšem uměleckořemeslně již méně hodnotné. Potřeba udržovat si prestiž špičkových výrobců a navazovat výhodné obchodní kontakty však nutila přední porcelánky přesvědčit odběratele, že jsou i nadále schopny vyrábět kvalitní, stylově aktuální a esteticky přitažlivý porcelán. K jeho propagaci sloužily i nadále výstavy, zejména světové, pořádané v Londýně, Paříži, Vídni i v zámoří. Kolekce připravované pro tyto výstavy odkazovaly často na soudobé novorenesanční či novobarokní stylové tendence. Od počátku osmdesátých let lze také pozorovat reakci na vlnu orientalismu. Značnou oblibu si získávaly také vázy či závěsné dekorativní talíře se zručně provedenými malbami, kopírujícími ve zmenšeném měřítku proslulá umělecká díla renesance nebo baroka. Kolem roku 1880, kdy jej jako první zavedla do běžné výroby porcelánka v Klášterci nad Ohří, začala stoupat také popularita „cibulového“ dekoru, převzatého z míšeňského porcelánu.
Porcelánová konvice
Konvice a koflík s miskou (neboli šálek a podšálek) jsou základními a hlavními součástmi stolních porcelánových souprav určených pro konzumaci teplých nápojů. Tvar a velikost konvice prozrazuje, pro jaký druh nápoje je určena – štíhlejší a vyšší konvice pro kávu, nižší a širší pro čaj, menší konvičky pro moka. Současně s funkcí praktickou plní konvice i roli dekorativní. Porcelánová konvice je také nejzřetelnějším dokladem stylového vývoje, nositelem typických znaků uměleckořemeslné tvorby určité doby. Rozmanitost konvic vyrobených v porcelánkách 19. a 20. století svědčí nejen o technologickém umu a citlivém vztahu k ušlechtilému materiálu, ale i o výtvarné nápaditosti a fantazii jejich tvůrců.
Budu ráda, když se vám výstava bude líbit, alespoň zprostředkovaně, tak jako mně. Trvá do 8. září. Máte tedy ještě dost času si ji prohlédnout přímo v muzeu.
Ve druhé části vám představím období 20. a 21. století.
Použitý zdroj: informační panely výstavy
