Jak to asi chodí na "onom světě"?

Hodně lidí si myslí, že Duše a Duch je totéž, ale není tomu tak. Jsou vzájemně propojeny, ale dají se oddělit. V nejzákladnějším významu slova je Duše vlastně Život a Duch je Bůh. Když "vypustíme Duši" jsme mrtví a Duch (jakýsi záznam, o tom jak jsme žili v souladu s Duší) se oddělí a odchází "tam" a vrací se "odtud", s oním "záznamem" do další Duše-Života. Říká se tomu reinkarnace, lidově řečeno koloběh Ducha-Boha ve Vesmíru. Ducha mají pouze lidé, tedy zvířat, ani jiných živých organismů se toto netýká. Každý může věřit čemu chce. Nejlépe je věřit sám sobě, do jaké míry žil v souladu se svojí Duší, nebo do jaké míry se nechal ovládat Rozumem.

Shodou okolností jsem včera absolvoval jednu e-mailovou korespondenci, ze které si tady dovolím kousek ocitovat. Já - agnostik, on - hluboce věřící křesťan. On: ...tam budem všichni "na jedné lodi", nebo prostě v jedné "směsi", ať jsme připluli odkukoliv. Já: No vidíš, pod tohle by se ti podepsal každý agnostik se sklony ke stoicismu. Jinak to zatím vypadá, že jsme všichni hvězdný prach. Což zřejmě není v rozporu s většinou světových názorů zkonstruovaných od počátků lidstva až doteď. On: A co myslíš, že byla hlína, ze které Bůh uplácal z člověka? A nebo taky: jsi prach a v prach se obrátíš. Problémem je, že Bible není učebnicí přírodních a jiných věd. A hlavně ty časové jednotky: u Boha je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den - jinými slovy: Bůh žije, a to doslova, v bezčasí. Já jsem se k Bohu, mimo jiné, dostal i přes sci-fi, jen už nevím, kde to stálo. Celý svět, celý vesmír, naše životy, prostě vše, co se děje, děje se v "Boží hlavě", proto taky je vševědoucí. (Konec citátu.) Jenom k tomu ještě dodám, že teoretičtí fyzikové, kosmologové a jiní podobní exoti vypočítali - kromě jiných podivností - i možnou realitu, ve které jednosměrně plynoucí čas neexistuje a pozorovatel vnímá současně v jednom okamžiku všechno, co se v našem vesmíru kdy stalo, děje a stane po celou dobu jeho existence. Otázkou je, jak se do té reality z našeho vězení čtyřrozměrného prostoru dostat; bylo by to příliš krásné a příliš jednoduché, kdyby to probíhalo podle různých těch knih mrtvých a podobné literatury. A jestli se naše vědomí opravdu rozpustí v nějakém vesmírném vědomí, které je homogenní směsí vědomí všech lidí, kteří kdy žili a budou žít, jaký pak bude vztah toho dílčího vědomí k tomu celku? My agnostici - dokud žijeme - to přece jen máme jednodušší: Co bude, na to stejně nemáme žádný vliv, tak to neřešíme. (Jestli nakonec existuje něco, čemu se obvykle říká Bůh, jistě to není tak malicherné, aby se to nechávalo rozptylovat způsoby, jak to lidé uctívají nebo souzením hříchů a uvrhováním hříšníků do pekla. Vždyť i u Karla Čapka zesnulé hříšníky soudili jiní zesnulí lidé a Bůh vystupoval jako svědek - právě proto, že ví všechno.) Co ovlivnit můžeme, to je to, jak žijeme. Jak napsal v jednom ze svých posledních textů americký spisovatel Kurt Vonnegut o smyslu života: Jsme tu proto, abychom to ostatním pomáhali přežít, ať už to "to" znamená cokoli. (A nepochybujte o tom, že zrovna on měl maximální morální právo na takový postoj; jako americký voják padl do zajetí při německé ofenzívě v Ardenách, byl internován v Drážďanech, tam přežil ničivé bombardování v únoru 1945 a pak byl nasazen při sbírání a pohřbívání jeho obětí.) A ještě k těm domácím zvířátkům: Přírodní národy vesměs věřily a věří, že duši mají i všechna mimolidská stvoření, živá i neživá.

Myslím,že se změníme na nějakou formu energie,která se asi bude nejdřív ometat okolo místa,kde jsme zemřeli,kde jsme bydleli a tak.Možná později budeme poletovat i jinam, s jinými energiemi budeme komunikovat nějak telepaticky... Bohužel asi není žádné peklo ani ráj,to už máme zde na zemi - jak kdo.

Zajímavě napsáno.

Zkušenost nemám, ale věřím, že mě tenhle život vede tak, abych se dostala do příštího lepšího.

Josef Rybář 20:45 *****************************

Moc hezká úvaha, ale takové sny já nemívám. Prostě jsme každý jiný, a to je zajímavé.

Teda Honzo, ty máš sny!

Pane Zelenko, mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Tu dobou jste tu už diskutovali a jde o to, že na nebesích se domluvíte jedním jazykem, takže si tam pokecáte s kýmkoli. Ta špatná je, že v nebi není k mání žádný alkohol, takže nepočítejte s tím, že vám andělé budou nalévat víno. Dokonce ani kafe vám tam nikdo neuvaří, ani cigarety si v trafice nekoupíte. Všechno to jsou látky způsobující závislost, čili omezují svobodnou vůli. Tím jsou tyto látky v přímém rozporu se základním principem nebes, kterým je právě svobodná vůle. Další nepříjemnou zprávou, ale to spíš pro některé zde, je to, že v nebi se nesetkáte se svými zvířecími mazlíčky. Jednak zvířata nemají ducha ani duši jako lidé, takže se nemohou přesunout do duchovního světa a navíc psi a kočky jsou přeci jenom dravci, což je s nebesy neslučitelné. Jinak vás mohu uklidnit, žádný formulář vypisovat nebudete. O tom, zda si zvolíte nebe nebo peklo, tak to si rozhodne každý sám. Bohužel, drtivá většina lidí si volí peklo. Zpravidla proto, že chtějí pokračovat ve stejném životním stylu, jaký panuje tady na té naší šílené planetě.

Jo jo, bylo by hezké, kdyby to tak bylo - s nám milými v jednom kuse nebeská kafíčka :-)