O radosti z práce a života

Milé dámy a pane. Velký dík za vaše komentáře. Toto téma je hodně diskutabilní.

Lído, naprostý souhlas s tím, co píšeš. Nechtěl jsem se příliš rozepisovat.

Líbí se mi příspěvek Ludmily Č. Jak jsem napsala u jiného článku, celý život jsem byla dělnice v různých profesích. Až nyní si své tělo, "zocelené prací", užívám ke své radosti udržováním toho, co jsem si v životě vybudovala. Konečně mi život dává smysl ♥♥♥

Díky za další hezký článek nejen k přečtení, ale i k zamyšlení. Líbí se mi i reakce čtenářů.

Měla jsem svou práci (své rozdílné práce) opravdu ráda. Proto jsem v nich setrvala, jak jen to šlo.

Práce je solí života. Neumím jen tak lelkovat, v mím už pokročílejším věku toho fzyicky moc neudělám, ale alespoň pletu, pěstuji květiny na balkóně a jsem ráda, že mohu občas něco zajímavého napsat na íčko a těší mne, když to lidé čtou. Jen takové tupé zírání na telku nesnáším. I u filmu něco zašívám nebo pletu. Kdo nemá rád práci, jakoby nežil.

Je zajímavé číst reakce na toto téma. Paní Potůčková, proč si myslíte, že práce zedníka nebo v dole je nezajímavá? Znala jsem pár horníků a všichni byli na svou práci hrdí. Nebo slévač. To nemůže dělat kde kdo, to chce fortel a znalosti, zrovna tak jako třeba dlaždič. Jednou jsem šla do Betlémské kaple a zrovna tam chlapi "dláždili". Byla to původní dlažba a vraceli ji zpět. Jedna kostka cca 50 cm. Tím chci říct, že každá práce je důležitá, pokud ji člověk ovládá. A každá má své zákonitosti a musí se umět. Osobně si vážím všech lidí, kteří pracují a svou práci ovládají. Neboť: "ten dělá to a ten zas tohle..." Pamatujete? A ano, čím jsme starší, tím víc vnímáme drobné radosti, protože máme na to čas. A naštěstí i finance. A taky se musíme naučit se hezky pochválit, protože nikdo jiný to za nás neudělá.

Velmi rád mám vaše příspěvky. Nejen pro vaše přemýšlivé filozofování, ale i pro čistotu pravopisu. Mnozí z nás si nedělají starosti, kam patří čárka, kde má být ji nebo jí, ni či ní. U vás je jistota, že je vše v pořádku!

Radost z práce je velmi příjemný pocit. Mám ráda práci takovou, jejíž výsledky jsou vidět, nejlépe dlouho, nebo potěší druhého. Mít radost z toho, že druhý pracuje a já nemusím, mě snad nikdy nenapadlo.

Uf, toto je téma do pranice. Kolik z nás má to štěstí, abychom měli práci jako koníčka? To by vydalo na celý článek, ale zatím se na něj necítím... celý život jsem se snažila vykonávat s láskou práci, kterou jsem "musela" dělat. Zjistila jsem, že vše je o lidech. Ať už jsem dělala "dělnickou na pásu", či třísměnný provoz v cukrovaru, než jsem se po třech letech dostala na VŠ... dnes vím, že "vším jsem byla ráda". Ty zkušenosti jsou k nezaplacení. Snad se o tom někdy rozepíšu víc :-).