Voraři plavili ze Šumavy dřevo na krovy mnoha historických domů v Praze až pět dní, velel jim vrátný

Moc hezký článek. Mám ráda filmy, kde jsou voraři, moc se mě líbil třeba film "Plavecký mariáš"

Je to zase kvalitní, čtivý článek - od paní Hažové se to čte samo a s chutí. Líbí se mi, že se vždycky nového dozvím. A příběh paní magistry, Anity Crkalové, se mi moc líbí. Je to super, když se staráme o život svých předků. Děkuji vám.

Krásný článek velmi děkuji a kdo by se nadál, že na pražském Jarově, co mám nedaleko , se vyučuje vorařství. Jos.

Moc děkuji za poutavý článek. Náročnou práci vorařů jsem vždy obdivovala. Z článku jsem se o nich dověděla mnoho zajímavého a jistě prozkoumám i odkazované stránky.

K Zuzky příspěvku ještě doplním, že se mi už před delším časem dostal do ruky rodný list našeho dědy z otcovy strany. Byly na něm údaje i o dalších předcích. Tak jsem zjistila, že mezi nimi byl jakýsi p. Vašta /nebo Vasta?/, který byl vrátným na vorech. Není mi ale známo, že by se toto řemeslo dědilo v dalších generacích, tam už byli jihočeští zemědělci, kováři nebo cihláři.

Velmi zajímavý čĺánek, jsem ráda, že mi neunikl.

Zde v Týně nad Vltavou jsme zrovna v úterý byly na přednášce o voroplavbě, která byla pořádána v klubu seniorů. Týn je s vorařstvím spjat. Řadu materiálů lze najít i v městském muzeu. K nejznámějším rodům vorařů patřili právě Husovi a Šílených. Paní Anety si vážím, že se rozhodla uctít takhle památku jejich rodu.

Velmi zajímavé povídání o starém řemesle. Musela to být náročná práce. Je vidět, jak paní Crkalová je na svou rodinu pyšná. To je moc hezké.

To je moc pěkný rozhovor. Líbí se mi, když se mladí lidé zajímají o stará řemesla a o historii svého rodu.