Ilustrační foto: Pixabay

Zápisník starého muže: Za železnou oponou

15. 5. 2024

Listuji katalogem s nabídkou rekreací na rok 2024, prohlížím barevné obrázky, poznávám známé destinace. V hlavě se vynořují vzpomínky, jak tomu bylo kdysi dávno.

cestování Můj příběh vzpomínky

Autor: Zdeněk Folvarčný

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Měchurová 15.5.2024 11:48

Pane Zdeňku, když si vzpomenu na cestu Karosou bez klimatizace až do Portugalska, to byla jízda. Spali jsme sice v Paříži, ale byl to "záhul". Rádi ale vzpomínáme. Letos už asi jen po vlastech českých.

Zpět na homepage Zpět na článek

Naše první porevoluční cesta do Vídně

Když se v roce 1989 po sametové revoluci otevřely hranice, vedla naše první zahraniční cesta do Vídně. Byla polovina prosince a už ani nevím, kdo vypravil tento zájezdový autobus. Vyjížděli jsme v noci ve tři hodiny, protože jsme se chtěli vyhnout dlouhým kolonám na hraničním přechodu.

Marie Měchurová

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová