Glosa o brýlích

Soni, brýle, pchá! To já včera hledala podprsenku (můžu to sem vůbec napsat? Abych někoho nepohoršila) Dávala jsem prát jemné prádlo a když jsem ho šla věšet, tak tam ta bílá prostě nebyla. Že by zůstala v pračce, nezůstala. Že by byla mezi ručníky přichystanými jako další várka, nebyla? Znovu prohledat koš na prádlo. Prostě není, ale vždyť jsem ji do toho koše dávala! Není a není. Pak jdu do skříně pro čisté tričko a co myslíte, ano, na tričkách sedí úhledně složená bílá podprsenka, voňavá a čistá.

Brýle jsem mívala vždy dvoje, ale čas od času jsem nemohla momentálně najít ani jedny. Tak teď už mám troje. Jedny brýle se mi ještě v Praze záhadně ztratily, měla jsem je velmi krátce, ale jsem dodnes přesvědčena, že skončily doma, v bytě, kde jsem je vyndala po příchodu z práce. Když jsem předělávala bytové jádro, věřila jsem, že na mě odněkud vyjuknou, ale kdepak.

Brýle nehledám, kromě spaní je mám neustále na sobě. A v noci na nočním stolku. Se svými 11 dioptriemi se bez nich neobejdu.

Soni, dobře ti rozumím. Já zase potřebuju brýle na dálku. Od pohodové operace druhé katarakty. Dřív jsem měla multifokální, s nimiž jsem byla maximálně spokojena. Vím, co je hledat brýle bez brýlí. Teď mi vadí, že nevidím v obchodě zblízka na zboží, do peněženky, na úřadech na lejstra… Tak s sebou nosím futrál a odkládám je. Taky jsem před lety o brýlích napsala článek.

Nejhorší je, když zapomenu, že je mám na čele a hledám a hledám :-))

Soňo, jak já Ti rozumím... Brýle jsem začala nosit, když jsem ještě chodila do práce. První dva týdny byly kruté. Musela jsem se s nimi trochu skamarádit, což celkem šlo. Co ale nešlo bylo to, že jsem při práci často "cestovala" po různých kancelářích v budově a pak jsem kanceláře mockrát obíhala znovu, jestli jsem tam ty zatracené brýle nenechala. A tak šly brýle na šňůrku a byl klid. A jsou na šňůrce na krku pořád.

Soni, pobavilo....jsem na tom podobně, pořád je hledám...no, lepší to už nebude!!!