Můj seniorský den aneb stáří

Já se snažím brát ze stáří jen to pozitivní. Nemusim chodit di práce, vstávám a uléhám kdy se mi chce, nedostatek peněz nepociťuji, svoji činnost si plánuji tak, jak mi vyhovuje. Samozřejmě se snažím vyrovnat s případnými zdravotními problémy, ake ty už k mému věku patří. Jediné co mi občas leží v hlavě jsou myšlenky na to, jak dlouho mi takovýto pohodový život vydrží.

Hezký, milý článek. Ano, nic není jen černé, nebo bílé, je to celá škála pestrých barev. Pokud je člověk zdravý, přiměřeně svému věku a má své zájmy, pak by si měl vychutnávat co nejvíc svůj životní příběh.

Stáří je možná v hlavě, ale někdy pěkně potrápí tělo... Mám ráda pozitivní přístup ke všemu..

Paní Marie, děkuji za váš zájem, to potěší. Aleno, i já měla po padesátce těžké období. Dřív tady Helenka Vambleki psala, že jí před důchodem život probíhal ve stylu brigáda - Úřad práce, a to samé jsem měla já. Tady na vesnici si lidé vidí do talíře, a tak mě zastavila jedna žena zde a zeptala se mě, kdy půjdu do důchodu. Když jsem jí řekla, že za dva roky, tak prohlásila: "To dřív umřete." Moc mi do toho nescházelo :)). I panu Zelenkovi děkuji za příspěvek.

Díky moc za váš velmi zajímavý článek - tak mne zaujal, že jsem si se zájmem přečetla i vaše články předchozí. Přeji vám ze srdce další hezké, zajímavé a pohodové dny ♥

I ve stáří se dá žít, pokud máte kolem sebe přátele a nějaké koníčky.

Já za nejhorší považuju období mezi 51. a 55.rokem, tedy období menopauzy...měla jsem díky hormonálním změnám deprese...pak najednou hop, trochu jsem si uklidila v hlavě a bylo zase všechno ok. Každý rok si užívám a všechno mě baví, jsem zdravá, mám fajn rodinu, pejsany...dnes jsem se sice vrátila z nemocnice po ambulantní operaci halluxu, takže toho v příštích týdnech moc nenaběhám, ale to je jen dočasné, alespoň si udělám pořádek ve fotkách atd. Bobina je s rodičema na tři týdny na chalupě, tak je doma nezvyklý klid :-))

Mě osobně můj věk nevadí a jsem ráda, že jsem se jej dočkala. Určitě stáří má určité výhody. Nemusím vstávat do práce, svého času jsem pánem a dělám co můžu a co mě baví a nějak naplnuje. Nemusím dělat něco, co po mně chtěli abych dělala nadřízení. A asi něco na tom je, že každý je strůjcem svého štěstí. Jaký si to uděláš, takové to máš.

Na stáří je pozitivní to, že nikam nespěcháme, nic nemusíme a děláme si, co sami chceme. Jen ten kalendář s pravidelnými kontrolami u lékařů mi to narušuje. Snažím se odbýt si to začátkem roku, a potom už mám pokoj. Já si ho užívám.

Děvčata, děkuji za příspěvky. Naďo neřekla bych o sobě, že mi stáří vadí. Já jsem vděčná za to, že jsem zdravá, že si teď dělám, co chci. Naprosto souhlasím s Janou J., že si každý musí najít svoje štěstí. Navíc jsem před lety měla tolik trápení, že jsem ráda, že ho mám za sebou. Jak píše správně Zdenka S., stáří je v hlavě. Snažím se, jak píše Libuše K., vytřískat, co se dá. Děvčata, ještě jednou děkuji za vaše příspěvky.