Můj seniorský den aneb stáří

Abych pravdu řekla, tak stáří mi vadí. Ano vadí, tedy myslím samozřejmě to moje. Nevěřím lidem, kteří tvrdí, že jim stárnutí nevadí. Na druhou stranu je to jediná spravedlnost na světě.

Každý si musí najít svoje štěstí nebo-li koníček. Manžel má zahrádku a pole. Dělá tam s takovou láskou, že mu musí všichni závidět. Já to mám letos barevné. Starám se o květiny. A po Zmrzlých mužích zasadím ostatní. Na smutek rázem zapomenu.

Ingrid, souhlasím. A myslím, že stáří není ani tak v těle (pokud jsme alespoň "přiměřeně" zdrávi), ale hlavně v hlavě.

Ingrid, přesně tak. Dřív se na stáří všeobecně pohlíželo jen jako na obtížné období. Jenže ono záleží na nás, ne namínění druhých, jak chceme žít. Zda jen brblat a stěžovat si, nebo z toho "vytřískat", co se dá. A je úplně jedno, jestli se to týká cestování, zahrady nebo kytiček na okně či poležení s knížkou na gauči či u televize. Máme své roky. No a? :-)

Hezky jste to napsala... :-)