Zuzana (72 let): Dcery se hádají kvůli dědictví, ale já ještě žiju
Ilustrační foto: Freepik

Zuzana (72 let): Dcery se hádají kvůli dědictví, ale já ještě žiju

7. 5. 2024

Když jsme kdysi stavěli dům, představovali jsme si, že se v něm jednou bude scházet celá rodina. Dcery se vdaly, mají děti, ale když se teď sejdeme, jen se hádáme. Jsme už s manželem hodně rozčarovaní z toho, čeho jsme se od dcer dočkali.

Čím více dětí, tím více starostí. Nikdy jsem to pořekadlo nepovažovala za správné, mně děti přinášely jen a jen radost. Naše tři dcery, zdravé, hezké, hodné holky byly pro nás s manželem doslova vším. Žili jsme v naší vilce, trávili společný čas na zahradě. Když založily své rodiny, často nás navštěvovaly i s partnery a dětmi. Tím, že je dům poměrně velký, často u nás vnoučata v různých sestavách přespávala. Zkrátka, idyla. Několikrát jsme si mužem řekli, že jsme měli v životě velké štěstí, když máme velkou rodinu.

Před časem jsme začali přemýšlet, zda si na stáří nepořídit menší bydlení. Nějaký pěkný malý byt s terasou či předzahrádkou v novostavbě, bezbariérový, ve kterém bychom ve stáří mohli fungovat co nejdéle. Náš dům bezbariérový není, je v něm hodně schodů, péče o něj a zahradu náš začíná unavovat, navíc různé opravy dost lezou do peněz. Pořád čteme o tom, jak je důležité se na stáří připravit, tak jsme si uvědomili, že je nejvyšší čas, že jsme to možná už měli udělat dříve.

Když jsme řekly dcerám, nad čím uvažujeme, netušili jsme, co rozpoutáme.

Nejdříve přišla jedna s tím, ať neříkáme ostatním, co nám navrhne. Řekla, že by vilu s manželem od nás koupili a spláceli nám ji. To jsme odmítli s tím, že ji chceme prodat sami, pořídit si malý byt, něco si nechat a zbytek rozdělit mezi dcery na tři díly.

Pak přišla druhá dcera s tím, že bychom prodávat neměli, že hodnota domu bude stoupat, že je prodejem připravíme o peníze, o majetek. A řekla, že bychom měli ve vilce být co nejdéle a pak rovnou jít do domova seniorů, aby jim barák zůstal a aby z něho měly co nejvíc peněz. No to nás trošku zaskočilo.

Třetí dcera k nám začala jezdit víc než dříve. Se zeťěm začali být aktivní, neustále se ptají, jestli něco nepotřebujeme, pracují na zahradě jako diví. Jsou u nás prakticky pořád. Je nám to divné. Muž se na rovinu zeptal, čím to je. Tvářili se nechápavě. Manžel tvrdí, že je to od chvíle, kdy jsme řekli, že barák chceme prodat, ale já si odmítám připustit, že jsou tak vypočítaví. Ale už od dcery zazněla věta: „Mami, my se o vás vždycky postaráme, tím si buď jistá.“

Dozvěděli jsme se, že se dcery začaly hádat. Nemohou se shodnout, jaká varianta naložení s domem je správná. Jedna tvrdí, že ho nemáme prodat, další že ano a třetí se už vymáčkla – zeptala se, jestli by se do něj s rodinou nemohla přistěhovat, že by se o celý dům ráda starala.

Najednou se v naší rodině mluví jen o majetku, o penězích. Zeť přijel na kafe a začal nám vyprávět o nějakém známém, který prý zdědil dům s bratrem a protože se neshodnou, kdo se bude o nemovitost starat, chátrá, padá jim na hlavu. „Jo, tak to je, když dům nemá jednoho majitele, nemovitost by vždy měla patřit jen jednomu,“ opakoval.

Manžel říká, že se mám na všechno vykašlat, že dům prodáme, koupíme byt a užijeme si zbytku peněz s tím, že si ještě párkrát vyjedeme k moři, do exotiky. Já bych ale chtěla, aby po nás dcerám něco zůstalo. Jen se bojím, že když v domě dožijeme, dcery se pak stejně pohádají co s ním a pak ho stejně prodají.

Nejvíce mě ale překvapilo, jak hodně se o dům zajímají. Jak jim jde o peníze, o majetek. Takhle jsem je nevychovala, takové nebyly. Zeťové taky takoví nebyli. Nebo si to namlouvám a když jde o peníze, lidé se projeví takoví jací jsou ve skutečnosti?

Holky dělají věci jedna za zády druhé. Nedávno přišla nejmladší dcera a první co bylo, řekla: „Mami, neříkej holkám, že jsem tady, ale chtěla jsem ti jen říct, že nejvíce výhodná varianta je napsat dům jen na jednoho ze sourozenců s tím, že ostatní vyplatí. Tak je jistota, že se o dům někdo postará. Přece nechceš, aby tu žili cizí lidé?“

Uvědomila jsem si, že dcery se nedovedou vcítit do našich potřeb. Nezajímá je, že si chceme zajistit důstojní bydlení na stáří, abychom v případě zhoršení zdraví mohli vydržet co nejdéle v domácím prostředí. Zajímá je jen a jen to, aby některá z nich nebyla zvýhodněna, aby z našeho majetku něco měly.

Stále je omlouvám, říkám, že na tom není nic špatného, když mají zájem o to, co se stane z domem, ve kterém strávily dětství, na který mají každá stejný nárok. Manžel to vidí jinak. Tvrdí, že se projevilo, že ten dům pro něj představuje jen vidinu peněz, že intrikují jedna proti druhé, že ho zklamaly.

Tak vlastně nevím, co si počít. Jestli dovést do konce náš plán za cenu toho, že se dcery naštvou nebo být tady v domě co nejdéle, nic neřešit a až zemřeme, ať si vše dcery vyřeší mezi sebou. Ale už teď vím, že by to provázely hádky, neshody. Nejvíce mě ale štve, že holky si dělí náš dům a vůbec neberou ohled na to, že nám to připadá, jako by nás už tady na tomto světě nejradši neviděly.

 

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

 

 

dědictví peníze rodina
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Macková
Myslím, že máte dobrý plán, dokud ještě síly stačí. Poraďte se v nějaké realitce a na notářství, ať plán dostane reálné obrysy. Rozhodně mluvte se všemi dcerami najednou, společeně. Ona sama ta změna bude velmi náročná, prodej nepůjde hned, nákup nového bydlení také ne. Možná, že se v tom procesu vyloupne lepší nápad. Ideální řešení neexistuje, měřit dědictví v absolutních číslech je nesmysl, důležité je, aby všichni Vy i dcery s rodinami měli důstojné podmínky k životu. Proto majetek máme. To ostatní je navíc. Tyhle chvíle jsou vždycky drama.
Radmila Coufalová
Váš manžel má pravdu. Dům bych prodala, peníze co zbydou po koupi bytu užívala dokud to jde. Jednou nám totiž zbydou jen vzpomínky. A holkám buď něco zbyde nebo taky ne. Je to váš život a do jejich výchovy jste jistě investovali nemálo peněz. V takovýchto chvílích se teprve ukáže skutečný charakter člověka.
Jitka Caklová
My jsme byli čtyři sourozenci a vše, co se doma tvořilo, tvořilo se společně. Zábavy jsme si moc neužili, ale práce nás stmelila. Když zemřel tatínek (1992), zřekli jsme se dědictví ve prospěch maminky. Když zemřela maminka (1999), to už nejmladší bratr pokračoval v hospodaření, zřekli jsme se dědictví, za symbolickou částku, v jeho prospěch. Byly doby, kdy děti po smrti rodičů "dům" zapálily, neboť každé z nich stálo pevně na svých nohou.
Radana Chybová
Asi bude muset paní Zuzana s manželem kousnout do hořkého jablka, sezvat celou rodinu a snažit se s dcerami najít společnou řeč. Je samozřejmě lákavé, koupit menší byt a zbytek peněz dcerám rozdělit. Ale co takhle si peníze nechat a užít je pro sebe? Možná by to nakonec ubralo dcerám starost, protože dobře zajištěný senior v případě velkých zdravotních potíží může trávit důstojný závěr života v nějakém lepším pobytovém zařízení Ale vzhledem k tomu, že dcery o dům stojí , neprodávala bych. Přeci jen je v něm skryto jejich dětství i dětství vnoučat. V tom případě bych se snažila dům stavebně upravit, aby byl vhodnější pro starší seniory. Zahradu přizpůsobit také-zrušit záhony, nechat jen keře ,stromy a trávu, v takovém případě není problém, aby dcery formou občasných brigád vypomohly. A v závěti je podělit rovným dílem. Je pravda, že s více majiteli majetek trpí, ale dcery se jednou mohou vyrovnat mezi sebou už bez vašeho zásahu.
Eva Kolářová
Dobrý den! Vaše situace je celkem běžná, pokud více dětí, než jedno, většinou problémy s dědictvím. Abyste dům prodali, chtělo by to pevné nervy a nezlomnou vůli, dcery vás budou nenávidět a nebudou vás navštěvovat. Pokud ale dům necháte, vždy by bylo vhodné nemovitost napsat na jednoho, je pravda, že více majitelů je problém. No nemáte to lehké, to rozhodování, držím palce, ale pohodu a klid už nebudete mít v žádné situaci. Hezký den.
Jiří Dostal
:-) Příklady táhnou... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?