Fotografie vypráví: Maminka v domově pro seniory

Podívala jsem se, přečetla,ale nechtěla bych být v žádném domově,ani ústavu,raději bych umřela doma. Vždy mi naskočí na mysl záludnosti : nějaký režim dodržovat,jíst,co mi dají, nechat si líbit péči od někoho nesympatického....Byla jsem vždy individualista, vadilo mi dělat nějaké nesmyslné úkony jen proto,že se to mělo či muselo dělat. Tak snad mi bud přáno být ve svém a prožít si dny po svém.

Moc hezký článek. Děkuju Věrko.

Děkuji ještě jednou. Tolik hezkých reakcí jsem skutečně nečekala, natož tak velký počet přečtení.

Líbí se mi, že jste tak hezky popsala Domov pro seniory. Je hezké, že existuje domov, kde se se starými lidmi zachází slušně a kde se mohou cítit dobře. Málokdy se o domovech píše tak hezky.

Věrko, hezky napsané slova uznání. Myslím, že maminka si poslední roky život užila, jak nejlépe se dalo. Velkou zásluhu na tom mají pracovníci Domova pro seniory Háje, měli by si tento pěkný citlivý článek přečíst.

Moc hezké, citlivé a věrohodné vylíčení poslední etapy života Tvé maminky. Kolem tohoto domova jsem občas jezdila. I můj byt na Chodově je v bezprostřední blízkosti Domova pro seniory. Člověka napadlo: Jak budu žít já, bude někdo, kdo za mnou přijde?

Moc hezké vyprávění.

Moc hezky napsáno, kéž by měli všichni potřební lidé takové štěstí.

Věrko, napsala jsi to moc hezky. Nevím, jak skončím, všichni nějak skončíme. Mám ráda soukromí, nevím a zatím ani nechci vědět, jak dopadnu.

Děkuji vám za milé komentáře a hezké hodnocení.