Fotografie vypráví: Maminka v domově pro seniory

Věrko, tak by to mělo být. Dožít v důstojném prostředi. Hezká vzpomínka.

Věro, to je úžasné, že maminka mohla strávit zbytek života v příjemném a milém prostředí. Zároveň je prima, že jsi uveřejnila informace, že pobyt v Domově může být dobrý. Díky.

Moc pěkná vzpomínka na maminku ... Domov vypadá moc hezky, vevnitř útulný a krásná zahrada navrch ...

Věrko, měly jste s maminkou pěkný vztah na který se krásně vzpomíná..

Článek se mi líbí, dojímá mě...

Věro, moc hezky na maminku a její pobyt v DS zavzpomínala.

Dojemné a citlivé vyprávění o mamince a jejích dnech v Domově pro seniory. Věrko, muselo to být pro tebe nesmírně těžké rozhodnutí v pravý okamžik zvolit a realizovat nejvhodnější formu péče o milovanou maminku. Článek možná pomůže mnoha čtenářům, kteří jsou v podobné situaci, buď pečují o osobu blízkou nebo jsou sami na prahu rozhodování, zda a kdy odejít do domovů poskytující péči o seniory. Ne každý má oporu v rodině.

Tak to v životě chodí, stáří se nedá oklamat. Já jsem pro to, prožít konec života raději v pohodlí a péči, než se utápět v samotě. Hezká vzpomínka na maminku.

Věrko, milá, až dojemná vzpomínka. Maminka měla v tobě oporu. krásně jsi to napsala. A fotky vše hezky doplňují.

Krásný příspěvek doplněný fotografiemi, spokojená maminka. Podobnou situaci mám za sebou. Nejdříve s maminkou, kdy už nemohla být po mozkové příhodě sama doma. V domově byla spokojená, jezdila jsem za ní MHD ze zaměstnání až do blízkosti domova každý den. Domů jsem si ji brala každý víkend, později ob týden. Pomáhal mi manžel a dcery. Po druhé příhodě se maminka už zpátky nevrátila. Tehdy jsem ještě netušila, že ve stejném zařízení budu mít o mnoho let později i manžela. Po delším pobytu v nemocnici jsem si tolik přála mít ho doma, tak připravila jsem nový třetí pokoj pro nás oba, kde měl mít speciální lůžko u okna, já jsem zvolila rozkládací vyšší postel, komody na zdravotnické a ošetřovatelské pomůcky. Vše bylo připraveno, ale manželův stav už nedovolil podle lékaře domácí péči. Je pravda, že mám za sebou hodně operaci, včetně vyhřezlé plotýnky. Ale jako dětská sestra jsem si myslela, že to zvládnu. Nakonec ve spolupráci s lékaři a rodinou bylo vhodnějším řešením umístění do zařízení, kde byla maminka, na speciální ošetřovatelské oddělení. Jezdila jsem za manželem každý den. Bylo o něho velmi dobře postaráno, jen jsem si domluvila, že s ním budu jezdit sanitou na ošetření na chirurgii do nemocnice mimo místo pobytu. Bylo to pro nás důležité, že jsme mohli být spolu i v tuto chvíli. Po třech měsících manžel odešel, nikdy nebudu dost vděčná za možnost být s ním v že chvíli. S díky vzpomínám na sestřičky a ošetřovatelky, na jejich přístup a péči.