FOTO: Marie Macková

Člověk míní, život mění: Dva roky navíc

5. 5. 2024

Milí čtenáři, milé čtenářky, jsem příběh. Jsem jeden z mnoha, které se dějí v rodinách pacientů s rakovinou, proto jsem příběh dramatický. Můj hlavní hrdina odchází v mém závěru z tohoto světa. Končím smrtí, přesto jsem příběh se šťastným koncem.

Jarní soutěž 2024 zdraví život

Autor: Marie Macková

Hodnocení:

(5 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Ingrid Hřebíčková 5.5.2024 13:24

To je vzorová ukázka, jak se mají mladí postarat o rodiče. Dcery a vůbec rodina by měla jít příkladem ostatním.

Milan Pepo 5.5.2024 13:19

Přečetl jsem vše, ale možná od půlky se mi začal ,,potit" monitor a brýle. Pěkně napsané.

Marie Měchurová 5.5.2024 13:16

Když rodina drží pospolu, tak je všechno snažší....

Hana Sojková 5.5.2024 12:45

Doufam, ze se tady vytvoří diskuze. Moje mamka bezmála rok musí trávit v posteli, poslední 1/2 rok v domácí péči. Tento příběh ji odpoledne přečtu a napíšu sem její názor. Názor člověka, kterého se bezprostředně týká skutečnost být odkázán na okolí. Taky ji rada přečtu názory z případné diskuze.

Miloslava Richterová 5.5.2024 12:13

Díky za Váš příběh.

Zpět na homepage Zpět na článek

Křehké dámy o berlích

Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po vlhké dlažbě a jela jsem k zemi jako namydlený blesk. V mé malé dušičce i v těle se jako by život zpomalil.

Ilona Ondráčková

Zahrada

Není zahrada jako zahrada. Některé jsou plné květin, jiné zarůstají plevelem.Tu úplně první…

Jana Šenbergerová

Můj seniorský den: Nepodařený výlet

„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho jsme to plánovali.“ „Mrzí mě to, ale co nadělám.“ „Proveď s tím konečně něco! S tou nohou se otravuješ pěkně dlouho.“ „Jo, máš pravdu. Zítra jedu na „výlet“ za doktorkou.“

Anna Nejezová

Člověk míní, život mění: covid

Tahle věta mi připomněla moji pěknou vzpomínku. Když jsem se již v kategorii 70+ „zabydlela“,…

Libuše Juráčková

Věra (67 let): Já a chodit na terapie? Tak dříve bych se tomu vysmála

Dělala jsem si legraci z lidí, kteří mluvili o tom, že chodí na terapie. Smála jsem se každému, kdo veřejně mluvil o svých psychických problémech. Byla jsem přesvědčená, že se tak jen chtějí dělat zajímaví.

Redakce