Móda před padesáti lety: Ústup minisukní, zlatá éra zvonáčů

V roce 1974 jsem maturovala, šaty mi ušila matka podle modelu z časopisu Dievča, tam byly fotografie zahraniční módy - na rozdíl od hrůzy z ÚBOKu v Ženě a módě. Boty jsme kupovaly ze Snahy Brno - brikety, dost tvrdé, ale co holka neudělá pro parádu, i krvavou nohu snese... Později jsem objevila krásu italských lodiček, které sice byly hodně drahé, ale nosila jsem je několik let (nástupní plat jsem měla 1000 hrubého, boty byly za 800, takže jsem šetřila půl roku). Ale je fakt, že krásnou módu ze šedesátek doposud nic nepředstihlo... Třeba ji dnes nahradí poslední módní výkřik...tepláky.

V této době jsem měla úplně jiné starosti. Po létech marného snažení a léčení jsem už nečekaně otěhotněla. Musela jsem změnit šatník. Pořídila jsem si mateřskou šatovou sukni, krimplenový kalhotový kostým a vzdušné letní šaty. Cítila jsem se v tom velmi pohodlně. Nedovedu si představit, že bych se navlékla do něčeho tak upnutého, co se nosí dnes.

V roce 1975 jsem měla skoro identickou sukni jako Andrea Čunderlíková. Ušily jsme si společně s kamarádkou jen jednu a pak jsme se o ní střídaly. Podobných sukni s pruhy bylo po Praze plno.

Mini jsem nosila určitě ještě v r. 1976 u druhé maturity, šatičky z bleděmodrého lurexu,v pase žabičkování. Dlouhé sukně ke kotníkům nosily v té samé době (1970 - 1976) holky zvané somračky,které nosily do bot vlněné,ohrnuté ponožky,žebradlo od plynové masky, a vždy vypadaly trochu uváleně. Módě v českých časopisech jsme se akorát vysmívali - to bylo něco,co se nedalo běžně nosit.Když už,tak se šilo podle Burdy,Dorky nebo jednoho východoněmeckého časáku - zapomněla jsem název. Ty boty,co zmiňuje p. Pepo,se šily z barexu,což byla nějaká syntetická rádobykůže.Boty byly těžké, byly asi spíš pro muže. Celkově se nosily boty na platformě - bylo to výhodné pro menší osoby,které se tím zvětšily.Měla jsem takové sandály - černá tlustá podrážka,vršek bílý. Jo a ještě jsem v té době nosila medově žluté kraťasy, ze sametu,hodně krátké...

Bleděmodré džíny do zvonu a na boku kytičky, jó to byly časy. A minisukně nad kolena jsem nosila ještě dlouho. :-)

Také jsem nosila mini i zvony. Bylo to naše mládí a na to se krásně vzpomíná.

Zvonové kalhoty se nosily už dřív. Tedy ty široké odshora a dole 50cm. A k nim hodně vzorované minišaty a hodně korálků. Ty pak střídaly naopak kalhoty úzké a krátké, pokud možno se šněrováním. A pak zase zvonáče, ale jen od kolen a ve předu s knoflíky....Taky šortky a dlouhé vesty...Jo, móda, šít jsem se kvůli ní naučila.

No tak to je článek :-D A co chlapi? Měl jsem šíleně žluté manšestráky do zvonů a stejně tak šíleně žlutý rolák. Vypadal jsem jako kanárek. Jo a boty... kulatá ,,špička" a nemusely se leštit, protože byly z ... a teď mě omluvte... z borexu? Nebo jak se tomu říkalo. No, ale byl jsem frája. Jo a minisukně do školy, tedy myslím děvčata, to bylo zakázáno.

Pro mne rok 1974 nudný nebyl, studovala jsem, vdávala jsem se a moje čtyřicetiletá maminka měla kostýmek s minisukní, které se nosily ještě dlouho.

Bylo mi 28 a měla jsem brčálově světle zelené zvonové džíny. Bledě modrý džínový kostýmek s minisukní, košilové šaty, a dlouhé sukně později.