Jak jsme kdysi chodívali do kina

navodil jste mi svým článkem vzpomínky na kino v mém rodném městě, které se mnoho nelišilo od vámi popsaného prostředí. Hrálo se v sokolovně, kde dopoledne cvičily děti z nedaleké školy. Představení bývala jen 2x týdně. Přestože jsem zde trvale nežila, ráda jsem kino navštěvovala. Bavila mne celá tato událost : městský rozhlas už odpoledne "hlásal", co se bude hrát a od kolika hodin. Vstupné bývalo velmi mírné.

My jsme si v mládí kupovali lístky na filmy "do první brázdy", tedy do první řady. Ale v dnešní době bych tu první řadu už asi "nedala".

Také ve mně Váš článek vyvolal vzpomínky na návštěvy kina (někdy jsme šly i se Zuzkou, někdy s maminkou). Tehdy jsme zhlédly pár pohádek - Pyšnou princeznu, Trnkův Sen noci svatojánské, a také grotesky s Ch.Chaplinem... Se školou jsme navštěvovaly buď válečné filmy nebo uvědomělé filmy z padesátých let. Z těch jsem měla už předem hrůzu, ke které se přidávala i žaludeční nevolnost. Ale v době vyučování byla návštěva povinná.

Vzpomínám na své první návštěvy kina v Lomnici nad Popelkou. Vím, že mě vzali do kina na film, který byl přístupný až od 10 let, a to byla nějaká veselohra s Chaplinem. Rovněž Stvoření světa byl dětem nepřístupný film.

V našem novém kulturáku se promítalo kino skoro vždy při prázdném sálu, promítalo se v sobotu. Chodili jsme do kina skoro na každé představení. A modlili jsme se, aby přišli ještě alespoň tři diváci. Když nás bylo 5 tak se hrálo. Ale pamatuji si na natřískaný sál když dávali Angeliku nebo Poklad na stříbrném jezeře. Psycho. Jo to byly časy, to jsme byli ještě mladí a zamilovaní. Pane Zelenko, díky za vzpomínku.

Dáma, děkuji za komentáře. Hanko, parádní přebrept!

Jendo, pobavilo mě. :-) :-) :-)

Hezké vzpomínky ... U nás na ZDŠ byl velký sál, kde se každou sobotu promítalo - Vinnetou, Angelika atd. atd. - všechno jsem viděla tam ... I nám se oznamovalo co bude příště - jednou jsme se dozvěděli, že uvidíme film, kde bude hrát Gina Lolobrigáda :-)

My jsme v obci neměli kino a tak jsme chodily občas do Holešova - bud do kamenného nebo do letního kina. Někdy bylo narváno, jindy bylo zaplněno třeba jen z poloviny. Úsměvný článek Jendo.

Jendo, úsměvný příběh. Já jsem zase jako malá chodila do kina do Domoviny, modernistické budovy, v níž byl na 5. sjezdu KSČ v roce 1929 zvolen jejím předsedou Klement Gottwald. Dosud tam má pamětní desku.