Ilustrační foto: Pixabay

Neříkají mě tati a dědo, přesto je mám rád

12. 4. 2024

Můj příběh rodina

Autor: Jindřich Berka

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lydie Jakubcová 14.4.2024 17:06

ANO TAK TO MA BYT JE TO ZIVOT...

Věra Lišková 12.4.2024 17:09

Rozhodl jste se správně, i když syna vychoval nový tatínek, jako vlastního.

Jana Jurečková 12.4.2024 15:43

Je dobře, že i po rozvodu dokážete komunikovat a řešit problémy Často se stává, že lidi zahořknou, nebaví se , nescházejí, nemají chuť si o ničem aspoň promluvit a to je chyba.

Elena Valeriánová 12.4.2024 13:51

Omlouvám se, ale já jsem se v tom Vašem povídání nějak ztratila. Adoptoval jste "svého syna"? A je tam toho víc, co mi popletlo hlavu.

Zpět na homepage Zpět na článek

I ještěrky mají karmu aneb vzpomínky na soužití s havětí všeho druhu

Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla nejmladším členem. Tatínek, právník, zabývající se – pro mě – velmi nudným oborem bytového práva, patrně pro zmíněnou úředničinu v sobě objevil jistý protipól.

Ami Zahradníčková

Jitka (69 let): Snacha mění život celé naší rodiny a já jen mlčím

Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý družní, veselí. Řekla mi to právě v době, kdy mě situace v naší rodině čím dál více trápí.

Redakce

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová

Můj první dětský výlet

Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v nejútlejším dětství, a to tím nejzajímavějším způsobem.

Marie Ženatová

Anna (81 let): Listopad nesnáším, rodina totiž začíná šílet z Vánoc

Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím i já – je o mě rvačka. Ideální Vánoce by totiž měly být ozdobeny babičkou.

Redakce