Zatím je venku rosa, takže využívám čas a otevírám angličtinu. I tu jsem poslední dobou nestíhala a usedala k počítači až před půlnocí. Dostávala jsem pochvaly za Noční sovu, dnes mě chválí za Ranní ptáče. Jenže já v Duolingu nechci přerušit řadu a tak dělám lekce, jak se dá. Konečně mám hotovo.
Což takhle začít letní sezónu s šálkem dobrého čaje a knížkou na terásce, to budou moje letní rána. Alespoň na chvíli natočím lehátko tak, aby ostré slunce nesvítilo do knížky a začtu se. Betynka se uvelebí vedle na lavici a vyhřívá se.
Naštěstí dnes nemusím vařit, včera jsem přichystala dost jídla pro návštěvu a dva obědy zbyly na dnešek.
Okopávám jahody, zalívám a přihnojuji. Záhon pro brambory mi manžel už připravil, takže se krásně sází do měkké půdy, ohraničení řádků zajistí červená řepa. Jejda, Bety, ty chodíš s bílým lístkem na čumáčku! Není divu, vždyť pod stromy je jich plno.
Obědváme venku, tak jako vždy, když počasí přeje. Kávy si dám větší hrneček, abych si při ní déle a pěkně v lehátku početla.
V sousední zahradě dovádějí děti - tři, dva, jedna, start. Pozor, utopíte mi brýle. Není pochyb, že naskákaly do bazénu. A my už také zahajujeme, manžel přichází v plavkách. Pod stříškou terásky je 32°C, voda má 20. Teplo mi vyhovuje, ale s koupáním ještě počkám. Tedy to jsem si myslela, ale voda v bazénu je tak lákavá, že jsem neodolala.
Sázím mečíky, což znamená zrýt, odplevelit a pak najít lopatku. Možná se naproti noví sousedé diví, jaká nachodím kolečka na zahrádce kolem dokola, ale já už to tak mám, že zrovna to, co potřebuji, hledám. Několikrát jsem obešla zahrádku a je to, mám zasázeno. Zalívám, je sucho. Vodu dostanou ty nejpotřebnější, hlavně přesazené borůvky, letos na ně nezapomenu, loni dva keře zaschly.
Každý rok znovu obdivuji všechnu tu krásu. Meruňky rozkvetou první, my se je snažíme před nočním mrazem chránit obalem. Pod nimi po bílých sněženkách se brzy rozprostře pestrobarevný podrost a přidají se další stromy. Teď začínají jabloně, už odkvétají švestky, nádherně kvete a voní třešeň. I když je začátek dubna, jdou rychle do květu další rostliny. Pivoňky, šeřík, kopretiny, orlíček, reveň, jahody i rybíz. Zahrádka je plná užitečného hmyzu po celý den, na slunci se vyhřívá ještěrka.
Začátek léta se musí oslavit. Venku přichystám večeři, posedíme. Povídáme si, plánujeme, vzpomínáme. Minulý týden u nás dcera nastydla a před čtrnácti dny jsme na horách zapadali sněhem. Při vyprávění pozorujeme neúnavnou straku, jak se lopotí se stavbou hnízda vysoko v koruně borovice, na sousední střeše hlasitě cukrují hrdličky. Během večeře a posezení dovářím na dolní terásce jednoduché jídlo na zítra.
Nevadí, že půjdu na hokej? Vůbec ne, my s Betynkou ještě vydržíme. Manžel mi dolije sklenku a já si vezmu kytaru. Betynka se přitulí a usne mi za zády, má to tak ráda.
Stmívá se, musím přestat, kosi na střeše se mnou vyzpěvují, takhle by neusnuli. Vybrnkám jim na rozloučenou Hvězdičky dobrou noc a ztichnu. Postupně umlkají i ptačí hlasy, já odnáším věci ze stolu. Stejně už na to není vidět a svítit kvůli muškám nechci.
Co je, Bety, ty ses rozhodla spát venku? Zůstala na lavici. Pojď, už je pozdě. Ne, skočila na houpačku. Já vím, že je hezky, ale zítra bude taky. Vezmu ji a odnáším domů.
