Krize středního věku přichází čím dál dříve, mají ji mladí lidé. Naopak starší bývají spokojenější

Možná je to tím, že my mohli ve špatných časech věřit ve světlé zítřky. Tu naději ve dnešním světě mladí nemají, zatímco staří, alespoň někteří, už mohou vidět světlo na konci tunelu.

Sice dokument, který sledovala Elena jsem neviděla, ale to co k tomu napsala musím souhlasit. Mladí až příliš mnoho času věnují telefonu, počítači a sociálním sítím a společnost asi tomu jinak ani nechce. Vše se ted řeší přes sítě, kontaktů mezi lidmi a mezi úřady ubývá, za nějaký čas ani nebudeme vědět jakou tvář mají naši lékaři apod. Jak my se těšívali na víkendy, na muziky, na "čundry", na setkání někde uprostřed vesnice. Když byly děti, scházeli jsme se všichni někde na pískovišti, dělali s dětmi bábovičky apod. M měli pískoviště u paneláku a tak "kavárnu" jsme si udělali u pískoviště a jak jsme se u toho hezky smáli, bavili, řešili naše neposedné děti atd. Ted moc velké chumáčky rodičů s dětmi u pískovišt vidět není.

Celým životem jsem proplouvala bez velkých problémů, nestěžuji si ani v tomto vysokém věku. Naopak, zdravi mi zatim slouži, nedostatek peněz nepociťuji, mám čas na veškeré své aktivity, výborné rodinné vztahy a spoustu přátel kolem sebe. Na dobu totality ale vzpomínám a často o ní synovi a vnoučatům vyprávím.

Viz E.Valeriánová : Taky jsem to viděla a byla jsem zhnusená. Proč si takové osoby dělají děti,když je jim pak vše zatěžko? Viděla jsem,jak tam malé dítě samo u stolu vysypalo z talířku jídlo na stůl,pak si s tím hrálo,sypalo na zem, psovi....Neumím si představit,že bych takhle nechala moje děti zacházet s jídlem, vůbec,že by samy něco patlaly u stolu. Byl určitý režim, jedlo se společně, jídlo nebylo na hraní. Dnes jakoby mladí jen koukali do mobilu, navzájem se utvrzovali ve všelijakých nesmyslech ,a přitom jim skutečný život utíká pod rukama.

Každá doma měla svá pro i proti. Ale myslím, že my. co jsme nyní v penzi, jsme prožili poměrně dobré období. Narodili jsme se po válce, mnoho let jsme sice prožili v komunismu, ale dočkali jsme se svobody a každý jsme mohli od těch devadesátých let něco pro sebe udělat - znovu studovat, podnikat, starat se o vrácený majetek, cestovat, jít do politiky... Anebo upadnout do letargie. Zkrátka, každý svého štěstí strůjcem.

No řada lidí v našem věku mi taky řekne, že by v této době nechtěl být mladý, já osobně stejně tak. Soňa Prachveldová to dle mého dobře vystihla. Počítače a nastupující umělá inteligence nás zdegenerují a vezmou pocit vlastních schopností a z toho plynoucího sebevědomí.

Shodou okolností jsem včera večer sledovala na ČT2 pořad se spisovatelkou Šárkou Homfray nad její knihou Proč jsme tak naštvané. A nevěřila jsem svým uším. Jak jsou ty dnešní mladé ženy - maminky frustrované starostí o děti, o domácnost. Řeší blbosti a jsou naštvané, znuděné a nepochopené. Nepamatuji si, že by naše generace byla tak naštvaná, že jsme byly "nuceny" být s dětmi doma na MD. Taky jsme museli vyjít s jedním platem. Argument, že tenkrát bylo levněji neobstojí, protože platy byly rozhodně menší než dnes. Když jsem ten pořad poslouchala, tak jsem říkala, že místo dětí si měli pořídit dřevěného koníka, ten nežere, nezlobí, nemusí se o něj starat. A mohou chodit na kafíčko, budovat kariéru, bavit se. Je přece jasné, že když si pořídím dítě, tak se o něj musí rodiče starat. Měla jsem z toho dojem, že by některé ty maminy nejraději týdenní jesle se vším všudy. Dnešní mladí jsou znuděni, otráveni a nic je nebaví. Kde se stala chyba?

Počkejte si. Neměla jsem nikdy moc lehký život, ale se vším jsem si v životě musela poradit. Teď po sedmdesátce se mám dobře jako nikdy. Nic nemusím a všechno můžu. Děti a vnoučata navštěvuji, když chci, mám spoustu zájmů, kamarádů a kamarádek, jezdím na výlety, spím jak dlouho chci, jím, co chci, dělám co chci a život je krásný. Tak se těšte, (ale musíte si to asi přece jenom trochu zasloužit).

PINKOVA ALENA už u několikátého článku. To jako co, reklama???

Prosím natrvalo vyloučit z tohoto serveru Pinkovou Alenu. Takoví lidé sem vůbec nepatří a jsou to možná i ti, kteří dělají svět pro mladé zamotaný... Osobně si myslím, že nejhorší "vynález" jsou sociální sítě. Tam mladí postupně více a více zblbnou...