V jižních Čechách se udržují tradice. Všechny fotografie: z archivu Daniely Řeřichové

Velikonoce na vsi

29. 3. 2024

Můj příběh rodina Velikonoce

Autor: Daniela Řeřichová

Hodnocení:

(5.2 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Helena Přibilová 29.3.2024 21:24

Paní Danielo, děkuji za milé vzpomínání na velikonoční svátky, jejichž atmosféru dokreslují velmi působivé fotografie.

Jitka Hašková 29.3.2024 21:10

Danielo díky za kouzelné, velikonoční vyprávění.

Eliška Murasová 29.3.2024 20:13

Danielo, kouzelné vyprávění velikonoční. Z tvých vzpomínek čiší tolik lásky ....

Dana Kolářová 29.3.2024 20:10

Potěšení pro oči i duši. ♥

Alena Švancarová 29.3.2024 19:48

Moc,moc,moc pěkné vykreslení velikonoc u Vás podkreslené obrázky.

Alena Velková 29.3.2024 19:46

Děkuju za milé pohlazení po duši.

Martina Růžičková 29.3.2024 17:31

Danielo, krásně jsi zavzpomínala na atmosféru Velikonoc, která fotkami úžasně ožila. Přeji Ti, aby se Ti i ty letošní svátky vydařily.

Vladislava Dejmková 29.3.2024 16:50

I tobě Danielko přeji krásné svátky. Čłánek je fotografiemi pěkně vymalovaný.

Anna Potůčková 29.3.2024 14:01

Danielko moc hezký článek a přidávám Ti zde dalších 5 *. A za fotky si zasloužíš také spoustu *.

Naděžda Špásová 29.3.2024 13:55

Hezké fotky a vzpomínky. Jsem z vesnice Velikonoce se tam slavily vždycky, na přestupní rok chodili s pomlázkou holky. Nevzpomenu si, že by se mi za dobu, kdy jsem žila na vesnici Velikonoce líbily. Bývala i zábava, vždycky jsem se bála půlnoci. No nic, nikomu jeho nadšení pro tyto svátky neberu, hezky si je užijte. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Velikonoce plné tradic, aneb jalovec nemusí být jen koření

Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a Borkovi. Chalupu mají v malé osadě Bezděčín v blízkosti Lomnice nad Popelkou a z terasy v prvním patře je překrásný výhled na Trosky.

Ami Zahradníčková

Děkuji osudu za prožité dny

Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za chvíli bude tma a další den je za námi. Za pár dnů to bude rok, co navždy odešel můj Jiří. Můj princ. Vlastně nikdy nebyl můj, byl manželem jiné ženy, ale co nás k sobě poutalo, mi už nikdo nikdy nevezme.

Daniela Lender Chaloupková

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová

Martina (56 let): Po smrti otce od nás máma očekává neustálou pozornost

Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli. Opravdu se milovali, respektovali, neudělali krok jeden bez druhého. Bohužel, po smrti tatínka se to ukázalo být jako problém.

Redakce

Dá se bydlet u rodičů? No, snad, ale...

Podle snachy by mladí neměli bydlet s rodiči. No upřímně řečeno, ona se nastěhovala k nám a ne my k ní, a tak jsem nevěděla, jestli si to mám brát osobně, když mi vyprávěla o tom, jak má ráda své rodiče a jak se na ně těší, když je vidí jednou za týden nebo čtrnáct dnů.

Dana Straková