O různé chvále stáří

I vy kujóne! Vy jste s tím svým příspěvkem poslal i ty reklamy!

Honzo, hezké zamyšlení. Myslím, že všechny citáty jsou "ze života". I ten první od Cicera, i když ten se mi moc nelíbí. Nechci se ještě vracet do nějakého přístavu... Tak běžím a žiju. A je to moc fajn.

Pane Zelenko, Vaše úvahy nelze číst jen jednou, je třeba přemýšlet, nejen nad každým odstavcem, ale nad každou větou, pokud chci uchopit podstatu sdíleného. Již titulek článku dává prostor vybrat si z úvah ty, které jsou čtenáři nejbližší. Máte pravdu, stáří je rozporuplné. Na prahu osmdesátky jsem se ztotožnila s jedním ze čtyřverší Omara Chajjáma: " Příchod a odchod, z nějž jsme plni zmatku - to kruh je bez konce a bez začátku, v pravé slova smyslu věcí nikdo nezná ani řádku, odkud to jdem, a kam se vracíme v krátku."

Jak já často říkám, stáří je jediná spravedlnost na tomto světě. A tak mě taky dohnalo a nic hezkého v něm nevidím, naopak, začínám ho nesnášet. Tvrzení, že na to kolik mi je nevypadám je malá útěcha.

„Život je krátký. Tak běž a žij!“ Tak tenhle citát se mě moc líbí a snažím se jej naplnovat a nepřemýšlím moc nad tím, co může být za hodinu, den, týden, měsíc, rok či dalších několik let. Žiji přítomností a tento seniorský věk se mě líbí a jsem ráda, že jsem se jej dočkala. Dělám co chci, co můžu a hlavně už nic nemusím co se týká zejména pracovních povinností.

Jako Cicero to nemám tak úplně. Ten první výrok se mi pocítit nedaří......