Padesátnice bývají skvělé kolegyně, partnerky i kamarádky

D.B. :-):-) Myslíte že pětasedmdesátnice po "generálce" ne? :-) :-) :-)

Jak Jitka 10:19 uvedla, že by skvělého pětapadesátníka nezavrhovala, tak musím kontrovat, že padesátnice jsou zkušené i v sexu.

Co se týká toho nadpisu - no, jak které, že. Na takové úvahy a hlouposti jsem neměla nikdy ani myšlenky, ani čas. V padesáti jsem byla 7 let bez manžela (zemřel na zhoubnou nemoc, nikoliv mou rukou). Starší syn byl na vysoké škole, měl 22 roků. Mladší syn měl 14 let, byl ještě na základce. Splácela jsem dům, který jsme s manželem postavili, splácela jsem finanční částku dědictví po manželovi jeho synovi z prvního manželství. Byla jsem zaměstnána jako ekonom střední akciové společnosti. Kromě toho jsem měla živnostenský list na činnost účetních poradců. Takže zaměstnání, přivýdělek, dům, zahrada, domácnost. Jestli vážím tolik nebo víc nebo míň, to mi bylo absolutně jedno. V té době jsme neměli televizi, neměli jsme auto a nejezdili jsme na zahraniční dovolené. Chodili jsme plavat a podnikali jsme turistické vycházky po okolí. Např. za jeden den 32 km. A vrásky v Xichtu? To vyléčí gilotina.

Já se rovněž v 50ti letech cítila bezvadně. Ta úleva, že jsem zvládla (myslím že dobře) vychovat syna, který právě ukončil vysokou školu a nastoupil do zaměstnání. Další plus bylo, že jakkoli by se mi začal komplikovat život, už syna nemusím finančně podporovat. Kdo má nebo měl velký příjem, ten to asi nepochopí, ale mě to velmi tížilo. V té době jsem musela hlavně podporovat svého manžela, který jako dělník před 60-kou ztrácel půdu pod nohama vč. špatného zdraví. I přesto na to období vzpomínám ráda.

Já se v padesáti cítila náramně skvěle. Děti už byly samostatné, já měla dobrou práci, rodinu, spoustu přátel. A to jsem ještě netušila, že sedmdesátka bude ještě lepší. Teď už nic nemusím a všechno můžu. Hlavně navíc cestovat kdykoliv a kamkoliv.

V padesáti letech jsem započala dráhu "generálky" svého udřeného těla (tři operace páteře, haluxy obě nohy, chlopně podkolenních žil, karpály obě ruce, štítná žláza, jen o Duši jsem nic nevěděla. Duši totiž žádný lékař, ani nikdo jiný neopraví. Po dalších dvaceti letech jsem se pustila do "samoléčby". Dnes je mi o pětadvacet let víc, cítím se skvěle a možná bych ani stejně skvělého pětapadesátníka nezavrhovala :-) :-) :-)

...padesátnicemi...

:-) :-) Před padesáti lety jsem nacházel mezi padesátnice nesmírně přitažlivé ženy, dnes ne... :-) :-)