Hitlera na vlastní oči nikdy neviděla, přestože pro něj dva roky velmi zvláštně „pracovala“. Tuhle dobu popisuje jako nejhorší dva roky svého života. Němka Margot Woelková totiž za války musela společně s dalšími ženami ochutnávat jídlo předtím, než je pozřel nacistický vůdce Adolf Hitler.
Byli jsme jako pokusní králíci
„Vedla jsem Hitlerovi potravinové účetnictví,“ říká žena, která ve 40. letech vůdci sloužila z donucení v tehdejším Východním Prusku, kde měl diktátor svůj hlavní stan zvaný Vlčí doupě. Hitler tady v letech 1941 až 1944 strávil hodně času, asi 800 dní. „Společně se čtrnácti dalšími ženami a jedním účetním jsme povinně ochutnávali jeho jídla. Připadali jsme si jako pokusní králíci.“
Berlínský historik Arnd Bauerkämper tehdejší situaci potvrzuje. „Hitler používal ochutnávače, protože měl strach z atentátu.“ Přesvědčený vegetarián Hitler podle něj měl i svou dietní kuchařku. Připomíná také, že britská tajná služba se v roce 1944 vzdala plánu diktátora otrávit, protože tušila, že mu pokrmy testují právě ochutnávači.
Jedlo se hodinu před vůdcem
Dnes pětadevadesátiletá Margot Woelková o době ve Vlčím doupěti u tehdejšího Rastenburgu, nynějšího polského Ketrzynu, desítky let mlčela. Promluvila až nyní. „Ochutnávání bylo vždy mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou,“ vzpomíná žena, která teď žije v západní části Berlína. Ochutnávalo se zhruba hodinu předtím, než se pokrm dostal na stůl Hitlerovi. Ten podle Woelkové většinou jedl zeleninu, ale nikdy maso. Polévky jen zřídka.
„Každý den mě odváželi autobusem od mých příbuzných,“ vypráví Woelková. Do Východního Pruska se dostala, když v roce 1942 vybombardovali její berlínský byt a její muž byl na frontě.
Čtrnáct dní mě znásilňovali
Na podzim roku 1944, když se Rudá armáda blížila k východním německým hranicím, jí jeden německý důstojník poradil a pomohl, aby z oblasti odešla. Odjela pak vojenským vlakem do Berlína. Tam ji na konci války zajali Rusové a podle jejího vyprávění čtrnáct dní znásilňovali, takže pak už nemohla mít děti.
Přesto si útěkem z Východního Pruska zachránila život. Německého důstojníka, který jí tehdy k tomu pomohl, pak ještě po válce potkala v Berlíně. „Řekl mi, že všechny moje kolegyně ochutnávačky Rusové zastřelili.“
Bomba ve Vlčím doupěti
Woelková zažila 20. července 1944 v rozsáhlém areálu Vlčího doupěte také nezdařený pumový atentát na Hitlera, který provedli vzbouřenci v čele s důstojníkem Clausem von Stauffenbergem. „Když bomba explodovala, seděly jsme s kolegyněmi v jednom stanu a sledovaly nějaký film. Výbuch nás ale smetl z lavic. Po atentátu jsem musela opustit bydlení u příbuzných a společně s kolegyněmi jsme byly ubytovány v jedné školící budově u vůdcova hlavního stanu.“
Rok po válce se pak v Berlíně Woelková dočkala návratu svého muže ze zajetí. Byl to pro ni šok, protože jí kdysi řekli, že na frontě padl. Žili pak spolu do roku 1990, kdy manžel zemřel.
