Láska prý kvete v každém věku aneb moji osudoví muži

Ráda si čtu podobné příběhy.Porovnávám to s vlastními prožitky, říkám si,co bych asi já dělala na místě paní Anny. Někdo se v poznámce divil,že nepsala o svých dětech a vnoučatech ? Já myslím,že to je jedna ze stran života, kde je to tak nějak jasné,co se asi dělo.Láska k mužům je jiná strana, možná tajemnější a zajímavější. Hlavně tím,že na začátku si paní špatně vybrala manžela, pak ještě víckrát.Hlavní ale je ten konečný pocit z lásky a přátelství toho posledního (?) muže, ten jí vynahradil všechny ty předešlé nezdary, a to je dobře.

Hezky se Vaše řádky četly. Jsem ráda, že mne neodradila délka.

:-) Odchrchlat si k lepšímu dechu... :-)

Silný příběh s tím nejlepším možným šťastným koncem, kdy životní peripetie Vás, paní Anno, posílily a nabídly další formu lásky, lásku k sobě. Ne každý to dokáže.

Nepochybuji o tom, že ta láska, kterou nejvíce potřebujeme, si nás nakonec najde. Jen to musíme poznat. A vám se to asi povedlo, přestože cesta k tomuto poznání byla opravdu dlouhá. Štěstí je pomíjivé, ale láska je věčná. Užívejte si jí plnými doušky.

Hmm, život prostě každému úplně nevyjde podle představ, ale často i prohry pomáhají. Ono se nadarmo neříká, že všechno špatné je i k něčemu dobré...

Napadá mě slovo "otevřenost". Děkuji za otevřenost. Vzácné v dnešní době.

Děkuji paní Aleně V. za radu a přeji hezký večer.

Vzkaz pro paní Sýkorovou: při přidělování hvězdiček nesmíte kliknout na první hvězdičku, ale musíte rovnou kliknout na poslední a pak se jich tam udělá 5...

Hezky napsané,pravdivé,tak to v životě chodívá.