Sázení brambor v minulosti a dnes

Moc děkuji za vaše zajímavé postřehy. Pro paní Janu J. - brambory vždy než odneseme do sklepa také vytřídím.

Technika je technika, ale i já ráda vzpomínám na dobu mého mládí, kdy jsme jako děti pomáhaly skoro při všech zemědělských pracích

Manžel má za vesnicí políčko a tam sází brambory. Má tam 4 dlouhé řádky. Všechno dělá ručně. Já mu s tím pomáhám. Je s tím dost práce, a tak jsem mu kolikrát říkala, ať se na to vykašle, že si můžeme přece koupit. Jenže on se bojí, že ho chlapi budou lákat do hospody. Napřed jsem se zasmála a pak jsem usoudila, že má vlastně pravdu. Má určitou starost a povinnost a na kamarády z mokré čtvrti si ani nevzpomene. Doma je vytřídíme na poraněné, malé a velké. Malé brambůrky vaří slepičkám. Sklízíme několik pytlů, přesně to neřeknu. Prodá něco sousedům, nebo kdo si řekne a ještě má radost, že jsou lidi spokojeni. Pán na vedlejším pozemku nasadil topoly. Kořeny vysávají energii z našeho pole. Loni byla úroda mizerná. A tak se snad s pánem bude snažit domluvit, jestli se to nedá nějak řešit.

S bramborami mám vlastní zkušenosti, jsem z vesnice. Naši měli malé pole, ale neměla jsem to ráda. Pamatuji se, že když jsem byla v Praze na škole, byly (samé holky) jsme na bramborách v Eši. Tolik myší co jsme měly na ubytovně jsem nikdy neviděla a to jsme je doma taky mívali. Na naší zahradě je nepěstujeme, koupené nejsou špatné.

Také jsem se od mala podílela pěstování brambor na docela velké zahradě u domu. Sázení, přihrnování, vykopávání, třídění, uložení do sklepa, později přebírání .... Nechtělo se mi, ale musela jsem. Dneska už brambory nepěstujeme, ale kupujeme a připadá mi, že některé děti si mohou myslet, že i brambory se vyrábí někde v továrně.

To je moc fajn :-)

Také se snažím vnoučata zapojovat do bězných činností, obohacuje to obě strany. Za tím jsou ve věku, kdy to vítají. Časem to asi tak idylické nebude, ale to je život.