Dříve bylo zcela normální, že stařeček a stařenka žili své stáří, pokud měli to štěstí, v rodinách svých dětí. Ale šedesátník byl tehdy už kmet. Dnes to je poněkud složitější. I sedmdesátníci, osmdesátníci... chtějí žít aktivním životem, plnit si své sny a třeba i dávné touhy. Chtějí cestovat, chodit do divadla, provozovat turistiku a nebo se třeba naučit malovat. A těch knih, co chtějí ještě přečíst. Chtějí prožívat lásku i pocity štěstí. Chtějí své stáří žít a ne čekat nečinně na den poslední.
Generace našich potomků odchází do penze daleko později než dřív a mnohdy se o své rodiče ani při nejlepší vůli nemohou postarat. A v ten okamžik přichází čas pro život v zařízení pro seniory. Ale ani v tento okamžik se život nezastaví, jen zklidní a nabere poněkud jiný směr.
Moje první otázka pro Mgr. Štěpánku Beníčkovou, ředitelku domova s pečovatelkou službou v naší obci, se nabízí úplně sama:
Jak vnímáte život ve stáří z pozice Vaší práce?
Stáří bez závažných nemocí vnímám jako čas, který mohou senioři využít na aktivity, které dříve nestíhali nebo je neobjevili. Je to období, které si mohou užít, pokud je netrápí žádné neduhy. Mohou studovat Univerzity 3. věku, akademie 3. věku, realizovat se na zahrádce, chodit do přírody, hlídat vnoučata, číst nebo poslouchat knížky. Ale ruku na srdce, kolik takových seniorů je. V našem zařízení se staráme o klienty, kteří již potřebují nějakou berličku ve svém životě, a tak jim v rámci pečovatelské služby pomáháme a zároveň nabízíme různé aktivity, při kterých by alespoň na chvilku zapomněli na své bolesti a věk, a užívali si ještě radost ze života.
Kolik klientů žije ve vašem domě s PS?
V domě s pečovatelskou službou máme 48 bytů, každý byt má svého nájemníka. Jen manželé žijí v bytě společně. V současné době u nás žijí dva manželské páry.
A kolik zaměstnanců se o ně stará? Jaké zajišťujete pro ně služby?
Kromě klientů v domě máme ještě klienty v pěti obcích, kam pečovatelky dojíždí. Aktuálně máme 110 klientů, o které se stará sedm pečovatelek, jeden pečovatel a jedna sociální pracovnice. Naše základní péče vyplývá přímo ze zákona o sociálních službách, ale obecně lze říci, že pomáháme klientům např. při oblékání, osobní hygieně, dovážíme obědy, připravujeme případně podáváme jídlo, dále jsou to nákupy, úklid v domácnosti, praní a žehlení prádla, různé pochůzky např. na poštu či úřady a doprovody k lékaři. Práce sociální pracovnice mimo jiné zahrnuje sociální poradenství a vyřizování různých sociálních dávek či příspěvků.
Život není pouze zajištění stravy, úklidu, lékařské péče a podobně. Ke spokojenému životu patří i různé společenské aktivity. Můžete nám tyto aktivity trochu přiblížit?
V tomto směru se opravdu snažíme o pestrost aktivit, přestože to není zcela naší náplní jako v domovech pro seniory. Ale aktivní senior znamená šťastnější senior. V domě přímo nás navštěvují děti z mateřské školy, základní školy i hudební školy se svým programem po celý rok. S klienty hrajeme hry od šipek, přes petangue po kuželky. Promítáme staré filmy. Trénujeme paměť různými hrami jako je AZ kvíz, různá cvičení paměti až po hraní společenských her. Zveme si k tanci i poslechu místní dechovku, cimbálovku i ženský pěvecký sbor Trvalky, který má zkoušky přímo u nás v domě a zpívají v něm i naše klientky. Jednou z nejoblíbenějších aktivit je pravidelné čtení na pokračování, které už běží osmý rok a klienti mají toto čtení moc rádi. Pro hodně aktivní seniory pak organizuji Akademii 3. věku a Virtuální univerzitu 3. věku v Mikulovicích, kterou navštěvují i klienti pečovatelské služby. Je toho daleko víc v průběhu roku, ale tohle je takový základ.
Jaký je zájem o různé akce, besedy, přednášky ze strany klientů?
Aktivní seniory přitáhne jakákoliv akce, a přijdou se vždy rádi pobavit a něco nového se dozvědět. Ti, které nic nebaví, nepřilákáme ani na herce z Prahy.
Stává se vám, že se zde najdou dvě spřízněné duše a prožijí malou či větší love story?
Ale to víte, že ano. Láska kvete v každém věku a my nikomu v lásce nebráníme.
Práce s lidmi je jednou z nejnáročnějších prací vůbec. A práce se starými lidmi, které trápí různé zdravotní potíže, ale občas i nezájem jejich blízkých je ještě náročnější. Jak se s tím vyrovnáváte Vy osobně a nebo Vaše kolegyně? Nosíte si tak zvaně „práci domů?“
Za kolegyně samozřejmě nemohu mluvit, ale kladu jim často na srdce, aby si práci domů nenosily. Je důležité, abychom problémy, pokud nějaké nastanou, vyřešily na pracovišti. Z domu stejně nikdo nikomu nijak nepomůže. Ale pracujeme s lidmi, to znamená, že je stejně máme někde pod kůží a myslíme na ně i ve svém volném čase.
Co vaši práci nejvíce ztěžuje?
Nechci si stěžovat. Svou práci nade vše miluji. Je to práce s klienty i jejich rodinami. S nadřízenými, podřízenými, zákony, donátory. Ale problémy jsou od toho, aby se řešily. Všechno řeším průběžně, aby se problémy vyřešily a nekupily. To je prostě život.
Jak relaxujete, jak dobíjíte své baterky? Co ráda děláte ve volném čase a jestli z toho něco přenášíte i do své práce?
Pozitivní pohled na život, nepřipouštění si negativních věcí ve světě, má úžasná rodina, to je můj základ, který mám tak nějak v sobě. Ráda sportuji, cestuji, mám ráda kolem sebe veselé přátele, ráda čtu a zpívám, a ráda se dovídám něco nového. Doufám, že něco z toho svým klientům předávám, snažím se, právě třeba na přednášky akademie zvu často své známé, kteří nám ze svého oboru mohou obohatit naše znalosti.
Děkuji za rozhovor.
Při jednom rozhovoru s jistou lékařkou jsem zmínila: "Stáří se Pánu Bohu poněkud nepovedlo." A její odpověď zněla: "Ale povedlo, jen Pán Bůh nevěděl, že budeme chtít žít tak dlouho." Moudrá slova, a proto je zapotřebí snažit se žít i s větším číslem na zádech.
